Muslimové ovládnou Evropu! Jde jen o to, kdy…

0

Psycholog Michal Florian (71) si sice užívá důchodu, ale je stále aktivní, má přehled o novinkách v oboru. I když bydlí v Anglii, často se vrací do Čech, kde se narodil a žil do 22 let, než s rodiči emigroval. Je tedy tím pravým člověkem, který může zhodnotit dnešní dobu a její změny u nás i v zahraničí.

Rčení: „To za našich časů nebylo“ je známé od antiky, nicméně je fakt, že svět se změnil asi nejvíc od konce dinosaurů. Hodně lidí z toho viní sociální sítě…

 To je jen špička ledovce. I když se kvůli nim mezilidské vztahy a úroveň komunikace ocitly na nejnižším bodě v historii. Příčiny ovšem musíme hledat i jinde. Když se ohlédnu za svým mládím, mělo asi jedinou chybu, komunisté nás kromě represí nutili lhát. Každé dítě vědělo, že to, co se řekne doma, tam musí zůstat, aby nebyl průšvih. Muselo se této situaci přizpůsobit. Nicméně v myšlení a chování lidí dlouho přetrvával duch první republiky. Lidé k sobě měli blíž, pomáhali si navzájem při hlídání dětí, mladší starším s nákupem, šikulové přišli zdarma opravit různé spotřebiče. Já vyrůstal ve čtyřpatrovém činžáku, kde žilo bez konfliktu asi patnáct partají. Na Vánoce se rodiče oblékli do svátečního, šli gratulovat všem nájemníkům, ti zase chodili k nám. Slušnost, úctu, ohleduplnost, ochotu nevymýtili Němci ani soudruzi, starší ji měli v krvi a přenášeli jako pochodeň na potomky.

Jak negativní vliv měla komunistická nadvláda?

I když si namlouvala, že řídí vše, vztahy až tak ne. Ano, pokřivila je, ale dlouho se jim nedařilo změnit atmosféru v rodině. Typické je, že až na výjimky i přes masivní propagandu celý národ odmítl Dědu Mráze a dál slavil jimi nenáviděného Ježíška. Změnit zvyky, chování, předávané z generace na generaci nelze ze dne na den, to je dlouhodobý proces. Komunisté ale neustálým zdůrazňováním, že jsme si všichni rovni, což je hloupost, nechtěně přispěli k tomu, že lidé si tolik nezáviděli. Neměli ani co, všichni na tom byli plus minus stejně. Kdo měl auto, což byla velká vzácnost, raději parkoval o pár ulic dál, aby nepřišel do řečí. Do konce šedesátých letech nepatřila ani televize k běžným předmětům, šetřilo se na ni dlouho, měl ji tak každý pátý. V sobotu, neděli, kdy občas vysílali něco, na co se dalo koukat, pozvali jejich majitelé sousedy, ti na oplátku přinesli jídlo, pití, panovala vzájemná pospolitost. To platilo hlavně v chudších čtvrtích, Žižkově, Karlině, Holešovicích. Neřešil se rasový problém. Černochů i Arabů u nás žilo pár, byli považováni za atrakci. Platila pracovní povinnost, většina Romů – kromě osad na opuštěných místech na Slovensku a jinde – žili stejně jako ostatní, nikdo je nešikanoval kvůli původu, ani ve škole ne.

Romský problém se ale stal tématem populistických politiků, začal s ním Sládek. Nicméně v lokalitách typu Most, Chomutov, Ústí, část Ostravska, nejde podle mě ano tak o rasovou nenávist, ale každodenní špatné zkušenosti…

Ano. Nectí naše zvyklosti, jsou hluční, nepřizpůsobiví. Není snadné žít vedle nich. Ale ti, co  se chovají slušně, obvykle nemají problém. V lidech není tolik rasismu jak to na pohled vypadá, s výjimkou zakomplexovaných hlupáků. Těch je bohužel víc než Romů. Na druhou stranu jsem nechápal kampaň, co protestovala proti jejich zařazování do zvláštních škol. Tam končili i za socialismu, protože nestačili výuce. Tím, že odmítají tisícletí etnický kontakt s ostatními rasami se nezvyšoval jejich inteligenční potenciál, převládaly u nich – a převládají –  geny kočovníků. Proto devastovali byty, v nichž se cítili stísněně, mnozí nemají zažité základní hygienické návyky. Ale není málo těch co se živí poctivě, žijí jako my, přesto na ně „bílí“, koukají přes prsty. Přitom drtivá většina s nimi nemá nejen negativní, ale vůbec žádnou zkušenost! Já udělal jednou pokus. V městech, kde jich žije hodně jsem  na ulici oslovil sto lidí a zeptal se jich, kdo jim nejvíc v životě nejvíc ublížil. Romy nezmínil nikdo – na rozdíl od vlastních příbuzných! Často se jim vyčítá zneužívání sociálních dávek, ne vždy neoprávněně. V minulosti vykonávali práce, o které nikdo nestál, kopáče, popeláře, metaře. Jenže pak přišli levnější Ukrajinci a o místa je připravili. Tak vzniklo tvrzení, že „cikáni“ jsou líní dělat. Nejsou, ale v mnoha okresech nesehnal zaměstnání bílý, natož černý. Politici  problém dlouhodobě řeší jen ústy a následky se projevují. Občas někdo udělá spanilou jízdu do vyloučených lokalit, promluví s místními, slíbí nápravu. Jenže se nic nestane, sbírají jen politické body.

Co se u nás ještě změnilo za vlády komunistů v porovnání se západními zeměmi?

Vytvářely se falešné elity. Nejbohatší byli zelináři, řezníci, recepční, veksláci, číšníci, jejichž IQ nebylo ani průměrné, místo vědců, vynálezců, apod. Nicméně k mnoha profesím cítili lidé až do listopadu úctu, typicky učitelům. Měli obrovskou autoritu, absolutně neexistovalo, aby na ně dítě svádělo špatné známky nebo  že si na něj „zasedl“, dokonce i když mělo pravdu. Jeho názor byl svatý, rodiče by ani ve snu nenapadlo jít si do školy stěžovat. Na rozdíl od dnešních měli víc soudnosti pokud šlo o potenciálu potomků, necpali je na střední školu, když věděli, že na ni nemají. Ani si na nich nevybíjeli vlastní nesplněné touhy, nechali je, aby si hrály, místo aby je nutili do tenisu, kroužků, apod. Tím jim hrozně ubližují, nestíhají, jsou vystresovaní, nervózní, uspěchaní, neunesou neúspěch. Jinak roli na změnách ve společnosti sehrála i móda…

Móda? Jak proboha?

Vezměte si, že dlouhá tisíciletí platilo pravidlo, shrnuté nejlépe do věty – šaty dělají člověka. Sloužily jako znak příslušnosti ke své třídě, na první pohled každý poznal šlechtice od nuzáka a podle toho se choval. Tím, že se výrazně rozšířilo nošení džínsů, triček, svetrů, se rozdíl setřel. Bill Gates chodí oblečený stejně jako kdokoli jiný. Jistě, je rozdíl ve značce, kvalitě, ale kdo to pozná? Podle vzhledu není žádná šance zjistit, s kým mluvím. I obleky, které zprvu nahradily šlechtické oblečení jsou zprofanované, kromě byznysmenů je nosí bezvýznamní úředníci, což původní význam degradovalo, v second handu navíc stojí pár stovek, nikdo je nevnímá jako nic výjimečného.

A co na venkově?

Tam se tolik nezměnilo, muži stále nejvíc nosí montérky, tepláky, mají jeden oblek, jak se dřív říkalo, od svatby do rakve, obvykle mírně či více obnošené šatstvo na cestu do práce. Já od pěti let jezdil do malé vesnice asi 50 km od Prahy. Mezi „náplavami“ a místními dětmi bylo napětí, vzájemný pocit nedůvěry, ale ne nenávist. Jistě, rvačky byly časté, ale neexistovalo, aby někdo kopl do ležícího soka, jako se děje dnes i u dospělých. To byla zbabělost, kdyby to někdo udělal, vlastní parta by ho vyobcovala. Venkov byl a je specifický. Na jedné straně soudržnost, sousedé si pomáhají, stavějí ve volném čase svépomocí budovy, hřiště. Na druhou stranu rodiny tu žijí dlouhé generace a dědí se mezi nimi pečlivě utajovaná nevraživost, o které nemusí nikdo vědět, příčiny bývají malicherné, typu tvůj pradědeček mému zničil kosu. Žabomyší války vrcholí na dožínky, čarodějnice, máje při taneční zábavě. Dva chlapi se do sebe pustí, ostatní přihlíží, kibicují. Vše končí tím, že vítěz pozve poraženého na panáka. Pak si podají ruce, naoko smíří, ale animozita trvá a přenáší se na potomky. Ti dnešní to ale neberou až tak vážně.

Kdy tedy podle vás nastal „bod zlomu“?

Až kolem sedmdesátých let, kdy se začaly stavět paneláky. Přinesly anonymitu, dřív neznámou. Když se předtím v ulici objevil někdo nový, byl ihned sledován z okna za záclonou, obvykle seniorkami, co neměly co dělat. I proto bylo málo vloupání do bytů, lidi o sobě věděli, znali i příbuzné sousedů, když viděli někoho podezřelého nebyli lhostejní, volali policii. V paneláku se to změnilo, žily tam desítky rodin, většina z nich znala maximálně ty na patře. Vytvořili si vlastní mikrosvět, ulitu, do které nikoho nepouštěli. Rozmohl se hrozný zvyk nechat boty přede dveřmi, kvůli údajné čistotě se návštěvy musely přezouvat, což je ponižující a ve většině zemí nepřijatelné. Lidé se o nic víc než o sebe nezajímali, stoupala zločinnost. Nevšímavost je pro ni voda na mlýn. Tento způsob bydlení – nejen u nás – dramaticky změnil svět. Vyrostly nové čtvrti, ti, co se do nich nastěhovali, k nim neměli logicky vztah, nikoho nenapadlo zvelebovat okolí. Navíc architekti u nás zapomínali na zásadní věc, dostatek hospod. Ty jsou pro Čechy víc než kostel nebo chrám.

Proč, kvůli náklonosti k pivu?

Také. Hospoda je prostředí pro náš národ typické. Tam se vyřeší všechno, od záchrany lidstva, přes politiku, sport, kulturu, až po vadné vodovodní potrubí. Ano většina jsou opilecké řečičky, ale někdy v nich najdete špetku moudrosti či dokonce dobrý nápad. Obvykle se však nedočká realizace. Kdykoli potřebujete řemeslníka, jdete do hospody, i když dnes už to neplatí tolik jako dřív, stále ho seženete a mnohem laciněji a rychleji než přes internet. Kde to nejvíc žilo, byly venkovské „knajpy“ o víkendech. Hrálo se kytary, zpívalo, karbanilo, měly úžasnou atmosféru. Když do ni náhodou přišel cizinec, ti sem tedy až moc nejezdili, byl z toho vytřeštěný i nadšený. V Anglii většina lidí sedí u svého piva, nedruží se, kromě nejbližších sousedů, u nás naopak. Obliba hospod měla další prozaický důvod, byl to nejlepší způsob, jak se pobavit. V televizi z budovatelských filmů bolely ruce, do kin se dostalo kromě sovětských občas pár italských a francouzských filmů, protože tam měli komunisté silnou základnu, dobrou knihu aby člověk pohledal. Prostě hospody praskaly ve švech. Dnes naopak zažívají úpadek.

Je to tím, že jsou drahé?

 Neřekl bych, i když za „socíku“ bylo pivo i jídlo v restauracích poměrně levné, nemusel jste si na něj brát půjčku. Spousta z nich „díky“ tržnímu hospodářství zmizela, jsou z nich banky a nevím co ještě. Přestaly se úplně vařit pokrmy, které jsou pracné a neekonomické, takové plíčky na smetaně byla delikatesa a přitom stály 4,50, dršťková polévka, jaternicová „prdelačka“ na jídelním lístku skoro nikdy nescházela. Stejně jako smažák, tomu se říkalo studentský řízek, byl levný a zasytil. Příčina, proč jsou poloprázdné, spočívá v nedostatku času či naopak lenosti, muži si koupí „petku“ piva, ženy krabicové víno, popíjí u televize, na kterou se dá možná koukat ještě méně než předtím. Když odečtete propagandistický nátěr, čněly Dietlovy seriály dějové  nad současnými jako mrakodrap. Ženy nemohou odtrhnout oči od stupidní Ulice, Ordinace, v nich hrají „herci“ které by dřív nepustili ani do zákulisí. Marvan, Voska, Höger, Hrušínský, Štěpánek, Sovák, Menšík a mnoho dalších byly výjimečné osobnosti, které dnes nenajdete. Doba přeje nýmandům na „jedno použití“ typicky youtouberům, influencerům.

Asi je nemáte rád, jako většina starších…

O tom to není. Mí vrstevníci ani neví, že existují, já je sleduji. Nevadí mi, že kromě bezduchých řečí a točení pochybných videoklipů nic neumí. Děsí mě jejich vliv, 90 % to dělá pro peníze. Propagují výrobky, co teenageři kupují, jde o skrytou reklamu jak hrom, někteří jim bohužel věří skoro víc než rodičům, hlavně pubertální dívky. To není ale jen o nich, spíš firmách které se neštítí podlým způsobem manipulovat s myšlením adolescentů. Jeden čas byl u nás v módě jakýsi Fatty Pilow. Jediné, čím zaujal, bylo chlubení morbidní nadváhou a tím, co dokáže s odpouštěním, ale jinak se to říct nedá, sežrat. Jasně, časem se omrzel. Sice do dvaceti nebo kolika let mohl vydělat miliony, ale stále platí přísloví: „Snadno nabyl, lehce pozbyl. A i když tyto „produkty sociálních sítí“ náhodou majetek udrží poté, co jejich sláva skončí, a to je brzy – mladí zpěváci mohou zvyšovat popularitu novým albem, koncerty, oni ne –  trpí depresemi, nikdo je nezná, nesleduje, jsou nuly. I proto má hodně dětských hereckých psychické problémy, jsou bohatí, ale nešťastní, berou drogy, typickým příkladem je Macaulay Culkin, proslavený jako Kevin ze Sám doma. Ten se ze závislostmi vyrovnal až v pětatřiceti letech!

Tím jsme se oklikou dostali k počítačům…

U nich platí přísloví – dobrý sluha, ale špatný pán. Sám počítač používám denně a upřímně si práci bez něj neumím představit, obrovsky usnadňuje život, napíšete text a pošlete ho během pár sekund na druhý konec světa. Na druhé straně je – hlavně internet – hrozbou. Pokud by se skupině šílených hackerů podařilo prolomit kód elektráren, vodáren, strategických podniků, což není úplně nemožné, vznikl by chaos, lokální, možná globální katastrofa. Lidé, hlavně méně inteligentní, jsou také zranitelní, věří hoaxům o invazi tisíců imigrantů. Jistá Ivona Veselá, členka místní domobrany v Nymburku, vážně věří, že do města masově proniknou od Labe (!) tak tam hlídá. Díky anonymitě sociálních sítí se na nich sdružují extrémisté, troufám si tvrdit, že bez něj by klesla volitelnost SPD pod 5%. Těch, co bezmezně věří informacím na síti a šíří paniku, je bohužel čím dál víc. Každá fake news se dá během chvíle odhalit, jenže tito jedinci s internetem zacházet neumí, naletí na špek a než se mýty vyvrátí, znají je všichni a reagují na událost, co neexistuje, často až nenávistně.  

A co mobily?

Znamenají obrovskou ztrátu soukromí, o které se ale lidé sami připravují, když líčí celé tramvaji problémy, prozrazují intimní záležitosti a vůbec si to neuvědomí. Bohužel víc než mladí –  ti víc používají sms, aby ušetřili –  starší. Zažil jsem scénu, kdy babička vydržela svěřovat dceři bezduché zážitky nepřetržitě a hodně nahlas asi hodinu po dobu jízdy z Pohořelce na Náměstí míru. Nic ovšem není černobílé. Novější mobily mají aplikaci Záchranka, stisknutím ikony na displeji můžete během vteřiny přivolat rychlou zdravotní pomoc, dispečerům se navíc zobrazí na mapě přesná poloha, odkud pochází signál. Ta je hodně cenná, v okamžiku, kdy je nemocný paralyzován, nemůže mluvit, mu zachrání život. Hodně řidičů má ve voze video, může pomoci při pirátských jízdách zakomplexovaných jedinců. Můj známý sexuolog tvrdí, že čím menší přirození, tím „nadupanější“ auto. Nevím, ale je fakt že tito hloupí „závodníci“ za sebou nechali hodně zmařených životů. Chybu nikdy nepřiznají, i když je evidentní, vymlouvají se na brzdy, apod. U řidičáků bych zavedl opravdu důkladné psychotesty na míru agresivity.

Úlohu ve změnách v myšlení lidstva asi hrálo oslabení křesťanské víry v mnoha zemích, zvlášť u nás…

Jistě!! Nikdo si neuvědomuje, že nešlo jen ochození do kostela, pánbíčkářství. První evangelia vznikla na začátku našeho věku, vycházela do jisté míry ze Starého zákona. Podle nich se tvořila pravidla co formovala Evropu. Desatero je ukázkový příklad jak žít bez výčitek svědomí, jsou v něm v krátkosti shrnuty nectnosti, kterým bychom se měli vyhnout. Ty platí stejně jako kdysi. Jenže přikázání už nikdo nezná, mladí neví, že existují, starší ano, ale všechna kromě věřících nevyjmenuje nikdo. Naši předkové v sobě měli „zakódovanou“ pokoru, danou tím, že existuje bytost nad nimi, co bude po smrti soudit jejich skutky. Toho se báli, dokonce i vrazi chtěli před popravou jít na pokání! To mělo obrovský význam pro duševní zdraví. Každý se vyzpovídal z hříchů, dostal rozhřešení limitované podmínkami, napravit, co spáchal pokud to šlo, odčinit zlo dobrým skutkem, v lehčích případech pravidelnou modlitbou, ulevilo se mu, nevláčel za sebou balvan výčitek. Problém je, že současní lidé je nemají, dokud nedopadne kosa na kámen a vážně neonemocní, pak se jako zběsilí začnou vzývat Boha a prosit o pomoc. Pozdě.

Co byste řekl, že naší společnosti asi nejvíc schází?

Jednoznačně pozitivní vzory, jako T.G. Masaryk. I když měl své mouchy, byl v zásadě čestný, spravedlivý, statečný, nebál se říct názor, i když šel proti mínění většiny národa, třeba v otázce pravosti rukopisů, Hilsneriády. Kdybychom se řídli jeho mottem – nebát se nekrást –  bylo by nám mnohem lépe. Jinak  platí pořekadlo, že ryba smrdí od hlavy. Hodně lidí si řekne: „Když hlava státu prokazatelně lže, podvádí, proč bych nesměl já?“ a podle toho se chová. Idoly se stávají i sportovci, většina z nich má vše, jen ne inteligenci a charakter. Lidsky mě nejvíc zklamal Jaromír Jágr návštěvou Číny, tu zdůvodňoval jako propagaci hokeje. To je záslužné, ovšem určitě se přitom nemusel setkávat s nejvyššími představiteli komunistického režimu, který pošlapuje lidská práva, má na svědomí stovky milionů životů. Zvlášť když je věřící.

Teď se díky mladičké aktivistce Gretě hodně řeší změny klimatu, myslíte že povedou k vyhubení lidstva?

Nevím. Klima na zemi je bezesporu hrozné, ale akutní nebezpečí myslím zatím nehrozí. Pokud jde o Gretu, nemyslím, že se v tak složitém problému dokáže ve svém věku orientovat. Určitě má v mnoha ohledech pravdu, to co teď předvádí v Brazílii prezident Bolsanoro je ekologický terorismus. Na druhé straně se nedomnívám, že by se pubertální dívence měla věnovat taková pozornost, mnohdy od ní šlo o okázalá gesta, tím že se do New Yorku plavila lodí aby neublížila životnímu prostředí. Přitom posádka zpět letěla, stejně jako plavidlo, takže ho poškodila určitě víc, než kdyby se vydala na cestu sama. Ocitla se ve stejné pozici jako dětské star, je na ni upřen zájem celého světa. Ten ale brzy pomine, zvlášť u ní, za rok, dva si na ni nikdo nevzpomene. S tím se bude těžce srovnávat, zvlášť když přiznala sklony anorexii, což znamená že má v sobě vysoké riziko závislosti. Navíc je autista. Je mi ji líto.

Čím si lidstvo nejvíc škodí?

Ohlédněte se do historie, jak dopadly všechny velké civilizace, jimž se co do rozlohy nemůžeme rovnat. Zanikly kvůli blahobytu. Při minulé návštěvě Prahy jsem viděl na Můstku žebráka, co vážil hodně přes metrák, takže se špatně neměl. V Evropě není bída, jen někde chudoba. To je podstatný rozdíl.  Život v ní spočívá v tom, že nemáte co byste chtěl, ale nestrádáte, najíte se, napijete, máte co na sebe. To se dá vydržet, bída je o něčem jiném, hladovíte, mrznete, nemáte střechu nad hlavou.

Říká se, že Evropa vymírá a je otázka času, než nás ovládnou Arabové, Afričané…

To je pravda. A může za to zase my, máme se dobře, dítě nepatří mezi priority, nic „nevynáší“ naopak se o něj musíte starat, to se nenosí. Stačí se zamyslet, že nejvíc se jich rodilo, když bylo národu nejhůř, za války. Šlo o nevědomou snaha zachování rodu, národa. Míra porodnosti je v Evropě dlouhá desetiletí hluboko pod kritickým stavem. Bílá nadvláda vydrží odhadem ještě dvě, tři generace. Pak se změní úplně všechno a desítky tisíc let stará západní kultura skončí.

Je to nevyhnutelné?

Bohužel ano. Už je pozdě, populační krize se měla řešit už tak před 40 lety. Dnes se rodí nejvíc jedináčků v historii. Když dospějí, nebude jich ani náhodou tolik, aby produktivitou uživili obří armádu důchodců, průměrný věk dožití se zvyšuje. Dojde nevyhnutelně k největší globální hospodářské krizi od starověku, ve finále bude nás čím dál méně až nakonec téměř vymřeme a nedokážeme zabránit tomu, aby se zde usídlili národy, co vyznávají odlišné hodnoty.  Problém je, že většina neumí vládnout. To se nedá naučit tím, že se dostanou k moci, kořeny, z kterých těžíme, se tvořily před šesti, sedmi tisící lety kdy vznikla demokracie. Ta se stala základem naší kultury. Některé národy, v Evropě typicky Rusové o ni nestojí, byli a jsou zvyklí, že jim vládne „báťuška“ ať car, nebo prezident. Podobně a hůř jsou na tom národy v Africe, Jižní Americe, kde jsou u moci šílení diktátoři. Přitom africké národy mají prostředky k prosperitě, je to vidět na příkladu Maroka, Tuniska, částečně i Egypta. Bilióny, co vyspělé státy na „černém“ kontinentu investovaly do vzdělání zmizely v rukou kmenových náčelníků. Ti jsou další problém, občanské války mezi jednotlivými frakcemi jsou smrtonosné. Proto si neumím představit, že by dokázali vládnout Evropě.

Kdo tedy? A jak se díváte na imigranty?

Nejdřív odpovím na druhou otázku.  Jsou dva druhy, jedni utkají před válkou, druzí za lepšími životními podmínkami. I to jim nelze vyčítat, nakonec proč od nás utíkala za komunistů spousta lidí na Západ? Problémy spíš způsobuje muslimská víra a obavy z ní. I když fanatiků, co páchají atentáty, včetně sebevražedných, je hrstka, díky publicitě se skoro každý domnívá, že se to týká všech. To je omyl. Kdo četl korán ví, že nevybízí k násilí. S výjimkou zabíjení nevěřících, jenže to Bible taky! Bůh zničil Sodomu a Gomoru kvůli tomu obyvatelé neuctívali, ne zvrácenostem, jak se obecně myslí. Prostě se všichni měli dobře, tak ho nepotřebovali – asi jako my teď. On je za trest vyvedl z omylu. Odsuzujeme oprávněně řádění islamistů, aniž si uvědomíme jaké genocidy způsobila katolická církev ze stejného důvodu, přesvědčování na víru pravou, jak se říkalo, ohněm a železem. Upalování čarodějnic, likvidace celých kultur v Jižní Americe, které si chtěli žít po svém. Pronesu kacířskou myšlenku, že ve jménu Ježíše bylo spácháno víc zločinů než ve jménu Alláha, slitovného a soucitného jak se nazývá v první súře koránu. Islám totiž ani zdaleka nebyl tak organizovaný, jednotný a vzájemně propojený. Jistě, nelze církví vyčítat zločiny, co způsobili lidé, nicméně nikdo je neodsuzoval, Pizzaro a Cortés byli hrdinové…

Zní to trochu jako byste se muslimů zastával…

To rozhodně ne. Vyznávají silně kontroverzní hodnoty, bigamii, neexistenci práva žen, otroctví, ale musíme se na ně dívat optikou doby kdy zákony vznikaly. I když se nám to nelíbí, korán je v podstatě opsaná  Bible – i proto je Ježíš jednou z důležitých postav – přizpůsobená místním podmínkám a životu beduínských komunit. Je zajímavé, že i přes striktní pravidla, modlení při východu slunce kdy si věřící musí řídit budíka a pak ještě 4x denně, ramadánu, postním měsíci, kdy je zakázáno jíst od rána do večera – dokážete si představit, že by se tím někdo v Evropě řídil? – počet muslimů stoupá, naopak křesťanů klesá. Pokud zde budou vládnout a obávám se, že časem ano, nemusí to znamenat úplný konec naši civilizace.  Ano, mnohé kostely budou asi předělány na mešity, k tomu došlo i v historii. Kdysi obávaní Maurové vládli části Španělska, Portugalsku, Sicílii se na druhou stranu až tak moc nevyžívali v ničení křesťanských památek, nechali je často stát, jen přistavěli minaret. Ale vše je hudba budoucnosti. Navíc islám může, jako to udělala částečně katolická církev, některá militantní pravidla reformovat. Jen těžko se ovšem shodnou na společném vůdci, jedině že by se našla výrazná charismatická osobnost, jako byl v Turecku kdysi Atatürk.

Co můžeme proti tomuto scénáři dělat?

Nic. Na druhou stranu je Západ pokud jde o vojenské technologie někde jinde, možná se najde zbraň, co umožní ubránit naši civilizaci i s omezeným počtem obyvatel, tedy na čas. Vymírání jen těžko něco zabrání. Musíme spoléhat na to, že v bývalých koloniálních mocnostech, Francii, Anglii, žijí desítky milionů muslimů už pár generací. Jejich víra v Alláha je poněkud vlažná, uvědomují si, že tak dobře by se jim v jejich vlastní zemi nikdy nedařilo. Někteří jsou vlastenci,  cítí se být příslušníky národa, ve kterém dlouho žijí. Ti mohou mít vliv nově příchozí, snažit se je „kultivovat“ zmocnit se vlády a pokračovat až na nějaké náboženské změny podobně jako přechozí. V tom  mají pravdu opovrhovaní „sluníčkáři“, kdo se cítí v jakémkoli státě spokojený daří se mu dobře, nemá potřebu ho ničit. Je těžké prognostikovat, může to dopadnout nakonec úplně jinak, ale pokud jde o nadvládu bílých v Evropě, obávám se že nutně skončí. Jde jen o to kdy. V Americe se běloši udrží déle, i když už tam jsou dnes města, kde mají Hispánci většinu. Jen nedojde k žádnému velkému třesku, prostě pozvolna převezmou moc. Oni jsou sice katolíci a ostatní protestanté, ale základ víry je stejný, takže náboženský konflikt zřejmě nehrozí. Mnozí jsou navíc absolventi špičkových universit, ctí demokratický systém. Na nich je vidět, jak je míšení ras prospěšné a zvyšuje nejen genetický potenciál. To může být naděje.

Jan Janula °

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno