Hledejte stopu peněz

0

Loni v létě vydal server Aktuálně.cz zprávu o tom, že na jakémsi uzavřeném jednání prohlásil nizozemský ministr zahraničí Stef Blok toto: „Projděte se ulicí ve Varšavě nebo v Praze. Tam nechodí vůbec žádní barevní lidé. Ti lidé (migranti) jsou během týdne pryč. Byli by pravděpodobně zbiti.” Tyto věty zazněly v diskusi o kvotací na migranty a perspektivách centrálně z EU zaváděného povinného multikulturalismu, jehož je právě ministr Blok velkým odpůrcem.

Ještě o něco dříve zase tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (zachyceno stejným serverem) pronesl: „Uprchlíci tu sice žádní nejsou, lidé to ale řeší.“ A v tomtéž článku mu přizvukoval i opozičník Miroslav Kalousek, když se podivil, že „je absurdní, že v zemi, která tím zasažena není, je největší odpor k uprchlíkům ze všech zemí EU.”

Fráze o tom, že v naší zemi se nevyskytují migranti z rizikových oblastí (zejména severní Afrika a státy kolem Perského zálivu), zaznívá vždy, když se objeví veřejně vyslovená obava před nekontrolovatelným přílivem cizokrajných zástupů. Nositelé těchto obav jsou nálepkováni coby xenofobové, rasisti a konspirátoři a nejčastější námitkou vůči nim je tradiční fráze: tady přece žádní migranti nejsou. Ostatně tvrdí to přece i političtí lídři zprava i zleva. A zahraniční politik to potvrzuje, byť s jiným akcentem. Takže na tom přece něco bude.

Nu, vezměme úvodem za bernou minci, že zde migrantů není. Pak je ale třeba se ptát, proč tedy z veřejných rozpočtů vynakládáme stovky milionů na činnost organizací, majících ve svém názvu a předmětu činnosti právě pomoc příchozím migrantům. Těch tzv. neziskových organizací (NGO) jsou desítky, ale jak uvidíme z následujících dat, o té neziskovosti by se většinou dalo s úspěchem pochybovat. Ony totiž ty veřejné finance většinou končí (ve formě mezd či jiných požitků) v kapsách činitelů těchto NGO. Pokud tomu neříkáme „zisk“, tak jak tedy?

Kolik berou?

Jak často říkají lidé z prostředí bezpečnostních služeb, když nerozumíte něčemu podivuhodnému a spletitému, je dobré jít po stopě peněz. Ta vás zpravidla dovede k jasnému a srozumitelnému cíli. Tedy: Příkladně Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) – jejím ředitelem je v České televizi často rozumující Martin Rozumek. Příjmy OPU činí (veškerá čísla budou citována z veřejně dostupných výročních zpráv za poslední období) skoro 32 milionů, z toho minimálně 90% jde z veřejných zdrojů. Mezi těmi „jinými“ zde (a zdaleka nejen zde) figuruje Open Society Found populárního filantropa George Sorose. A co je (opět víceméně ve všech uvedených příkladech) zajímavé, je skutečnost, že drtivá většina příjmů jde na mzdové a další osobní náklady (honoráře atd.) V případě OPU je to zhruba 23 a půl milionu.

Nebo Centrum pro integraci cizinců (CIC) přijalo 12.5 mil. za předchozí rok, na mzdách si rozdělilo 8,7 mil. Což je bratru 70% rozpočtu. Evropská kontaktní skupina (EKS) z příjmů ve výši 5,9 milionu užila v kolonce „osobní náklady“ 4,2 milionu, čili téměř 72%. Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) si z příjmů 7,2 mil. ukrojilo na mzdy 6 milionů, což je příjemných 83%. I zde nacházíme mezi donátory pana Sorose. Obdobně jako v případě Migračního konsorcia (MK), jež vykázalo příjmy 2,4 mil. a osobní náklady 1,7 mil. Nebo organizace Slovo 21 – od státních institucí inkasovala dotace ve výši 12 milionů, na grantech EU (ovšem nemylme se, to jsou opět i naše veřejné finance) 7 milionů, mzdy činily 7,3 milionu. Poradna pro integraci (PPI) vykazuje příjmy 25,5 milionů (z toho jen něco přes milion z jiných než veřejných zdrojů), nu a mzdy se vyšplhaly nad 14,3 milionu. Nebo Multikulturní centrum Praha (MCP) má poměr příjmů a mezd vyčíslený na 6,7 milionu ku 4,1 milionu. Popřípadě Integrační centrum Praha (ICP) – ano, to je opravdu jiná organizace než ta předchozí – má ten poměr ve výši 23 mil. příjmů vůči 15 milionům mezd a honorářů.

Typově můžeme vidět obvyklou strukturu příjmů těchto NGO na příkladu Centra pro integraci cizinců:

Nevyjmenovali jsme zdaleka všechny NGO, které v dané oblasti působí, ale již tento výčet je působivý dost. Všechna ta čísla však blednou ve srovnání s opravdickým NGO bumbrlíčkem – Člověkem v tísni (ČVT). Ten ve své výroční zprávě uvádí celkové náklady resp. výnosy (je to přece „neziskovka“, hospodaří s vyrovnaným výsledkem) ve výši přes dvě miliardy. Zajímavá je třeba struktura příjmů: vedle třičtvrtě miliardy ze zahraničních státních rozpočtů je to více než 620 milionů z EU, 156 milionů ze státního rozpočtu ČR (ministerstva kultury, vnitra, zahraničních věcí, Státní fond kinematografie atd.), 42 milionů místní veřejné rozpočty (hlavní město Praha, Ústecký, Olomoucký, Liberecký či Středočeský kraj). A jak to vypadá s výdaji? Namátkou osobní náklady 377 milionů, cestovné 52 mil., reprezentace 4,5 mil., vzdělávání a osvěta 81 mil., „fundraising a péče o dárce“ (co si pod tou „péčí“ představit, není jasné) 18 mil., režie a správa nemovitostí 116 mil. Suma sumárum velmi pěkný „neziskový“ byznys.

A co za to?

Nebylo by správné ulpět jen na strohých číslech a nepodívat se do předmětů činnosti těchto NGO. Tak třeba Poradna pro integraci zde uvádí „poradenství, interkulturní práci a podporu inkluze“. Multikulturní centrum Praha pečuje o „občanské interkulturní vzdělávání, participaci žádků na rozhodovacím procesu a rozvíjení kompetencí pro demokratickou kulturu“. Evropská kontaktní skupina vykazuje kurzy na téma „mapování kompetencí, cesty za sebedůvěrou, práce bez předsudků či diverzity v kariérovém poradenství“. Migrační konsorcium stálo za mediálním humbukem s názvem Hate Speech. Migrantům, inkluzi a navíc pořádání romského festivalu Khamoro se věnuje Slovo 21. Centrum pro integraci cizinců jako svůj cíl vidí „ovlivňovat společnost a legislativní prostředí, aby bylo pro migranty přístupnější a podporovalo jejich participaci“. Poradna pro občanství, občanská a lidská práva se zabývá „antidiskriminací, sociální inkluzí v Kosovu“ (proč právě tam, není zřejmé), sepsala dokonce „Manuál k šetření podnětů na diskriminaci“. Organizace pro pomoc uprchlíkům pro změnu pořádá „vzdělávací program Migrace a my, určený pro pedagogy ZŠ a SŠ“, dále „besedy o migraci, kampaň na podporu tolerance k menšinám a podporu komunitního života.“ Školení pro pedagogy na téma „Média, stereotypy a migrace“ organizuje taktéž Sdružení pro integraci a migraci. Vedle toho provozuje i projekt „Města a inkluzivní strategie“ či „osobní rozvoj a emoce – náš jiný pohled na migraci“. A las but not least Člověk v tísni jde přímo k žákům – předkládá jim svoji ideologii v cyklu Jeden svět na školách, a – jak jinak, i pro ČVT patří ke kruciálním a stále opakovaným zaklínadlům slova migrace, inkluze atp.

Pokud vám tato inventura nutkavě vnucuje slovo indoktrinace, nebudete nejspíš na mylné adrese.

Pro koho to všechno?

Začali jsme stále slýchaným ujišťováním, že u nás žádní migranti vlastně nejsou. Jak to je doopravdy? ‚

Pojďme pro údaje třeba právě k Člověku v tísni.

Jak vidíme, opravdu u nás skoro žádní migranti nejsou, o čemž svědčí výše uvedený graf vyjadřující počty žadatelů o azyl nebo mezinárodní právní ochranu v ČR.

Jsou u nás však i jiní cizinci. Jak vidíme z grafu, z oněch diskutovaných rizikových regionů (Sýrie, Irák) u nás o azyl žádalo necelých 130 osob, což je nepatrný zlomek vůči žadatelům třeba z Ukrajiny nebo jiných postsovětských zemí.

Pointa? Na péči o 130 migrantů z muslimských zemí vynakládá veřejný sektor všechny ty desítky a stovky milionů korun. To je vskutku v přímém rozporu s domněnkou nizozemského ministra, který si představuje, že migranty utiskujeme a vyháníme. Naopak, pečujeme o ně tak, jak o nikoho jiného. Asi jsme na tom jako země opravdu dobře, když to všechno naše ekonomika – a občanská trpělivost – stále unese.

A nebo že by tu byli nějací jiní migranti, v počtu, který nesečteme, v místech, do nichž nedohlédneme, skryti kdesi hluboko za fasádou multimilionové humanity? Kdo chce znát jednu z odpovědí, ať se jde projít v jakoukoli denní (či ještě lépe: noční) hodinu na roh pražských ulic Politických vězňů a Opletalovy (případně v centru Brna do Kobližné). Žádné integrační neziskovkáře tam asi nepotká, ale osob s pravděpodobným domicilem směr jihovýchod jistě víc než oněch statistických 130.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno