Vstali noví kádrováci

0

STANISLAV NOVOTNÝ °

Nedávno vešlo ve známost, že v České republice vznikla – vedle stávajícího Syndikátu novinářů – další organizace lidí pera a mikrofonu. Jde o Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI).

IPI je mezinárodní organizace sdružující pracovníky médií, novináře a komentátory. Podle vlastního hodnocení se považuje za skvadru elitní. Jejím hlavním cílem je údajně obrana svobody slova a novinářů při jejich práci i podpora nezávislých médií. „Je důležité, aby u nás fungovala reprezentativní organizace, která má autoritu opírající se o významné domácí mediální osobnosti i o mezinárodní prestiž. Chceme bránit svobodu tisku a budeme se vyjadřovat k situacím, kdy je tato svoboda omezována nebo porušována,“ uvedl předseda české pobočky Michal Klíma. Zakladateli organizace jsou kromě Klímy novináři Veronika Sedláčková, Robert Břešťan, Robert Čásenský a také Nadační fond nezávislé žurnalistiky, který je kolektivním členem.

Členy Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu mohou být podle Klímy pouze lidé, kteří se nepodílejí ani se v minulosti nepodíleli na potlačování svobody slova, zkreslování informací, kumulaci politické, mediální a ekonomické moci nebo kteří nebrání svobodnému vyjadřování názorů. Kdo tedy členem IPI být může? Podle jeho stanov to jsou „šéfredaktoři, vedoucí pracovníci redakcí a mediálních společností včetně bývalých, významní a respektovaní novináři, další osobnosti působící v médiích těšící se všeobecnému respektu“. U toho je dobré se zastavit. Kdo je podle IPI „významný a respektovaný novinář“, ba dokonce „osobnost těšící se všeobecnému respektu“? Kdo posoudí, zváží či změří množství respektu, jemuž se ten či onen novinář těší? A patří mezi „vedoucí pracovníky mediálních společností“ třeba také manažeři a přední novináři například z koncernu MAFRA? A pokud nepatří, pak tedy proč, čím se provinili, v čem jsou horší než jiní
„vedoucí pracovníci“?


NENÍ NAD NEZÁVISLOST

Lidé v IPI, podle Klímových slov, „sdílejí společnou oddanost kvalitní a nezávislé žurnalistice“. To tedy znamená, že nečlenové IPI tuto oddanost nesdílejí? Mimochodem, jak se měří „kvalita žurnalistiky“? O nezávislosti ani nemluvme. Miroslav Macek kdysi trefně říkal, že neexistuje nezávislost, je jen závislost, o níž nevíme, na kom nebo na čem je. Dodejme, že každá taková organizace – včetně IPI – je nepochybně závislá přinejmenším na těch, kdo její činnost platí. Proto stojí za to podívat se na IPI z tohoto úhlu.

Mezi jejími donátory najdeme (jak jinak) Evropskou komisi, taktéž OBSE – Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě či rakouské Federální ministerstvo pro Evropu, integraci a zahraniční vztahy. Leckoho možná překvapí, že jedním ze zdrojů financování IPI je společnost Al Jazeera Media Network, založená roku 1996, jejímž provozovatelem je katarský šejk Hamad bin Thamer Al Thani, bratr emíra – hlavy státu. Dalším donátorem je kanadská společnost IFEX. Ta byla založena roku 1992 dvanácti neziskovkami (NGO), na svých webových stránkách se pyšní tématy nejen novinářskými – svoboda projevu, digitální právo – ale též například „gender and sexual diversity“. IFEX je placen z 16 % ze Sorosova fondu OSF, jen ze 7 % příspěvky členů, z 19 % norským ministerstvem zahraničních věcí, z 28 % švédskou státní agenturou SIDA, mající v programu např. „inkluzi, udržitelný rozvoj, genderovou rovnost, ekologismus“, a nechybí samozřejmě zdroje z EU. Zajímavým finančním zdrojem IFEXu je Fritt Ord, norská nadace, která financuje také samotný IPI. Nadace je skoro z poloviny financována NSB, norskými státními drahami, čili opět z veřejných zdrojů.

At last but not least, donátorem IPI je nizozemská společnost Adessium Foundation, založená roku 2005 Rogierem van Vlietem, ředitelem nadace Oceana, která je – světe div se – placena z EU, ale i ze zdrojů spol. Adessium. Jeden by skoro řekl, že je to hezký finanční incest. Co by na to řekl berňák? Nuže, takto interesantně financovaná parta „elitních“ novinářů a „respektovaných“ osobností nám bude nyní udílet rozumy a kádrovat jiné novináře, zda jsou dostatečně „kvalitní“ a „nezávislí“.


PENÍZE AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

A propos – za krátké zastavení stojí též jeden ze zakladatelů české pobočky IPI, Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNŽ). Četbou jeho zatím poslední zveřejněné výroční zprávy (za rok 2017) dojdete k zajímavým zjištěním. Například položka „náklady“ se skládá ze dvou čísel – osobní (mzdy a odvody) jsou 1,7 milionu korun a „spotřebované nákupy a nakupované služby“ činí cca 1,3 milionu korun. Přijaté dary za rok 2017 dosahují výše 7,5 milionu korun a za druhé pololetí roku předchozího navíc přes 10 milionů. Od koho (kromě
samotných zakladatelů fondu) však tyto miliony přitekly, se z výroční zprávy nedozvíme. Zato se dozvíme, kam byly přelity.

Namátkou: server Hlídací pes (šéfredaktorem Hlídacího psa je Robert Břešťan, spoluzakladatel české pobočky IPI) obdržel skoro 1,8 milionu na projekt „Krajští hlídací psi“. Týž adresát dostal 200 tisíc korun na projekt „Jak se ztrácejí národní poklady“, dále 150 tisíc korun na projekt „Zakázky – věc veřejná“ a 500 tisíc korun na projekt „Mapa české justice“.

Transparency International obdržela 150 tisíc korun na projekt „Zvýšení povědomí o praxi ve vypisování veřejných zakázek“. Časopis Reportér (jeho šéfredaktor Robert Čásenský je dalším ze zakladatelů české sekce IPI) dostal 500 tisíc korun na projekt „Nástup nové moci a její rizika“ a také 460 tisíc korun na projekt „Dotační machinace v české vědě a vysokém školství“. Redaktorka z Reportéra Adéla Tallisová Dražanová dostala 200 tisíc na projekt „Tahle země není pro cizí“. Není bez zajímavosti podívat se na to, jak je financován časopis Reportér. Na svých stránkách uvádí, že jej financuje Nadace Reportér. Ta ovšem zveřejnila jedinou výroční zprávu, a to za rok 2013, v níž doslova stojí (opravdu, to není špatný vtip): „V roce 2013 nebyl nadační fond Reportér aktivní, věnoval se přípravě činnosti na rok 2014.“ Kdo to celé platí od roku 2013, se nedozvíme.

Ale pojďme dále k obdarovaným z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Deník Referendum (vedený někdejším poradcem premiéra Špidly Jakubem Patočkou) dostal 300 tisíc korun na projekt „Příčiny normalizace nenávisti. A jak je překonat“ a také čtvrt milionu na projekt „Střet zájmů ministra financí v zemědělském sektoru“. Asi netřeba říkat,
že tím ministrem tehdy byl Andrej Babiš.


JAK VYPADÁ „NEZÁVISLÁ“ ŽURNALISTIKA


Od Deníku Referendum se před časem odčlenila část jeho týmu a vytvořila další web, A2larm. Ten dostal od NFNŽ půl milionu korun na projekt „Prekarizace práce aneb vykořisťování nízkopříjmové vrstvy po česku“.

České centrum pro investigativní žurnalistiku vede bývalá pracovnice Člověka v tísni Pavla Holcová a předsedou správní rady je Filip Láb, pedagog z Fakulty sociálních věd UK Praha, a jedním z jeho finančních zdrojů (to platí i o magazínu Reportér) je Open society fund G. Sorose. Toto centrum obdrželo od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky 400 tisíc korun na projekt „Kokain, luxus, Tatramatka – jak se v Česku perou peníze pro globální organizovaný zločin“ a také 238 tisíc korun na projekt „Pračka ruských peněz“.

Další zdárné dítko ze Sorosovy finanční stáje, server Neovlivní. cz, dostal od NFNŽ rovný půlmilion na projekt Smart Cities po Česku a další půlmilion na projekt Parlamentní volby 2017 a příprava na přímou volbu prezidenta v roce 2018. A abychom nezapomněli, čtvrt milionu z prostředků NFNŽ putovalo na udělování novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky.

Nu a kromě toho všeho udělil NFNŽ mimořádné bonusy nad rámec uvedených projektů, a to Českému centru pro investigativní žurnalistiku (200 tisíc), A2larmu (150 tisíc korun) a Neovlivní.cz (100 tisíc korun). Což sečteno a podtrženo činí bezmála sedm a půl milionu, které šly uvedeným příjemcům na popsané aktivity.

Tomu se u nás říká nezávislá žurnalistika. A tito nezávislí žurnalisté teď budou posuzovat míru nezávislosti těch ostatních. Napadá mě parafráze někdejšího hesla: Vstanou noví kádrováci. Bojím se, že už se stalo.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno