Patrik Nacher, exekutoři a Deník N: kdo má pravdu?

FABIANO GOLGO ° šéfredaktor

Síla titulku – tenká hranice mezi pravdou a manipulací

Většina lidí pouze čte názvy článků neboli titulek. Většina z nás prochází obrazovkami našich mobilních telefonů a čte desítky titulků denně z našich oblíbených webových stránek nebo z Facebookových “timeline” přátel. Občas se ponoříme do několika málo z těchto článků, abychom si mohli podrobněji přečíst informace o tématu, který nás zajímá, nebo o kterém chceme vědět více. V důsledku toho náš pohled na svět a názory na většinu věcí pocházejí z titulků, nikoliv ze samotného obsahu článku. Z tohoto důvodu je v žurnalistice titulek jednou z nejdůležitějších částí příběhu (podobně jako fotografie a popisek pod ní).

Když jsem se poprvé stal šéfredaktorem, v roce 2001, uvědomil jsem si, že moje práce jako novináře se změnila. Od práce někoho, kdo shromažďuje informace o nějakém tématu a předkládá je v takové podobě, aby je veřejnost pochopila, nebo kdo čtenářům odhaluje nějaké zákulisí, které musí na světlo světa pro dobro společnosti, k něčemu zcela jinému: stal jsem se tím, kdo pro každý článek hledá způsob, jak jej nejlépe „prodat“. Došel jsem pak vlastně k závěru, že moje nová funkce byla více marketingová než žurnalistická. Ale moje desetiletá praxe reportéra, jehož cílem bylo být co nejobjektivnější, znamenalo, že jsem vytvářel titulky k článkům v časopisu, které byly suché, nebyly sexy, byly prostě bez magnetismu. Proto mě hned René Decastelo, dnes známý jako autor televizního seriálu Slunečná, který byl v té době šéfredaktorem časopisu Esquire, učil, jak vytvořit chytlavý titulek. On byl v tomto oboru mistrem, vždy vzbudil u čtenáře zvědavost přečíst si celý článek.

Problém ale je v tom, že někdy my, kdo řídíme nějaké médium, můžeme v tomto úkolu, což je skoro druh umění, zklamat. Tedy vytvořit nesprávný nebo nepřesný titulek, který sice současně zaujme čtenáře, ale není zcela v souladu s obsahem článku. To pokušení být i trochu nepřesný, jen aby to vedlo k většímu zájmu čtenářů, je silné. To je často to, co dělá bulvár – lež v titulku či hrátky se slovy, aby vyvolal zájem o text, který pak nabízí něco méně bombastického. Existuje však druhý důvod, proč může být titulek „matoucí“. A nejedná se o špatný úmysl šéfredaktora. Problémem je obrovské množství článků, s nimiž se musí denně vypořádat, analyzovat, formátovat a pak „prodat“. Po přečtení tolika různých věcí, přirozeně s větším zájmem o některá témata, než o jiná, existuje určité nebezpečí, že titulek bude proveden bez očekávané péče a pozornosti.

Deník N je médium, které se prezentuje obrazem novin podle těch nejlepších zásad a pravidel žurnalistiky v civilizovaném světě. Shromáždil zkušený tým novinářů, kteří přišli z uznávaných médií jako Aktuálně.cz, Mafra, Hospodářské noviny či Česká televize. Velkou část novinářů tvoří skupina známá jako „pravdoláskaři“ nebo fanoušci „pražské kavárny“, v poslední době zaznívá také termín „lepšolidé“. Skupina, démonizovaná konzervativními pravicovými věřícími, která podle nich patří do sféry vlivu George Sorose. Osobně mám velký respekt k tomuto týmu a považuji Deník N za příklad osvědčených postupů moderní žurnalistiky. Ale samozřejmě, jako každý velký podnik, může mít svoje nedostatky.

Ve spěchu každodenní rutiny je zřejmé, že některé titulky mohou být nepřesné, nebo vést čtenáře k chybnému pochopení toho, co článek skutečně obsahuje. Jeden takový příklad se pravě nedávno stal. Trvalo mi nějaký čas, než jsem o tom zveřejnil tento text, protože se epizoda týká Patrika Nachera, kterého znám dvě desetiletí a který tento web finančně podporuje. Každý, kdo mě zná nebo sleduje moji práci, moc dobře ví, že nikdy nedělám nic, co chtějí moji šéfové, pokud s tím já sám bezvýhradně nesouhlasím. Miloš Čermák o mně a mých pěti pracovních pozicích v roli šéfredaktora řekl (a Wikipedia to zvěčnila): „Skoro vždy odcházel s hlasitým bouchnutím dveřmi.“ To proto, že jsem novinář a že vlastník médií mě jenom najímá kvůli mé profesionalitě. Nemůže mi říkat, jak mám dělat svou práci, stejně jako nikdo nebude radit zubaři i přesto, že za zákrok zaplatí. Pokud pacient není spokojen se zubním lékařem, může ho změnit, ale asi těžko mu může říkat, jak má tu práci dělat. Raději jsem tedy přišel o dobrý plat a mnohokrát jsem skončil ve špatné osobní ekonomické situaci, než abych ohrozil svou etiku.

Nacher je konzervativní člověk, zatímco já jsem kapitalistický anarchista. Jsem antibyrokrat a nerespektuji umělé hierarchie. On je spíše tradicionista, já liberál. Pravě proto jsem tento článek nepublikoval dříve, protože on nechtěl, abych ho bránil. Jeho vlastní etické standardy – které jsou jedním z hlavních důvodů, proč naše přátelství trvá tak dlouho – mu zřejmě říkají, že toto místo nemusí být tím nejlepším k jeho obraně. Protože jsem však měl přístup k e-mailům, které si vyměňoval s šéfredaktorem Deníku N, moje žurnalistické geny mě nutí, abych je zveřejnil. Se dvěma cíli: odhalit, jak může být titulek matoucí, a tím nesprávně vyvolal špatný dojem o Nacherovi a jeho vztahu s exekutory a také s cílem ukázat, jak může titulek poškodit nevinné lidi.

Stalo se, že bývalý korespondent ČT Jan Moláček napsal článek („Chtějme od státu peníze za marné exekuce, teď je to průchozí, vyzval Podkonický. Vzápětí to navrhl poslanec ANO“ https://denikn.cz/350746/chtejme-od-statu-penize-za-marne-exekuce-ted-je-to-pruchozi-vyzval-podkonicky-vzapeti-to-navrhl-poslanec-ano/ ), který dostal titulek, který vedl k tomu, že byl Nacher slovně brutálně napaden na sociální síti, jako by byl komplicem nemorálních lidí, vůči kterým se ale celý život aktivně vymezoval a vymezuje. I když v tom není žádná logika, Deník N použil titulek, který vede k pochopení, že Nacher má nějaké skryté zájmy, nebo je nějak podporován lobby exekutorů, jejichž návrhy předkládá ve Sněmovně. Zní to absurdně stejně, jako kdybych obvinil Andreje Babiše, že dělá politiku ve prospěch Pirátů nebo že Tomio Okamura pomáhá hnutí „Jsme Fér“ prosazovat manželství pro všechny.

Stejně jako ve většině neshod mezi dvěma stranami, si můžeme i my z výměny e-mailů všimnout, že obě strany mají svou pravdu. Šéfredaktor Deníku N Pavel Tomášek podává důkladné a racionální vysvětlení. Současně Nacher správně protestuje proti nepřesnosti titulku, který ho evidentně neférově poškozuje. Nemluvě o šílené logice v textu pod ním. Hodnocení nechám na vás, vy jste soudci.

Přečtěte si e-mail, který Nacher poslal Deníku N, a poté odpověď šéfredaktora.

PATRIK NACHER napsal:

Vážený pane řediteli, vážený pane šéfredaktore,

na Vašem zpravodajsko-publicistickém serveru Deník N (středa, 29.4.2020, „Chtějme od státu peníze za marné exekuce, teď je to průchozí, vyzval Podkonický. Vzápětí to navrhl poslanec ANO“) a následně v tištěném vydání Deníku N (pondělí, 4.5.2020, „Nacher navrhl totéž co vlivný exekutor“) vyšel článek autora Jana Moláčka, který se zaobírá mnou předloženým návrhem na zastavení marných exekucí s jistinou do 1 500 Kč.

Oba články se liší pouze titulkem, obsah zůstává stejný (což je ale podstatná poznámka v momentě, kdy čtenář nemá zaplacený obsah vašeho deníku. Vidí jen zavádějící titulek a perex. Redaktor Moláček sice na toto upozornění doplnil do úvodu jednu větu, ale na jednostranném vyznění se nic nezměnilo). Pro laického a problematiky neznalého čtenáře de facto říká, že exekutor Juraj Podkonický napsal nějaký dopis, který se tematicky shoduje s mým, později podaným, návrhem na novelu exekučního řádu. Čtenáři je nicméně z celého vyznění článku, titulkem počínaje a obsahem textu konče, podsouvána úvaha, že mnou předložený návrh vychází z pera exekutorské lobby, reprezentované exekutorem Podkonickým.

Když vyšel první článek ve Vaší online verzi, rozhodl jsem se, že budu reagovat jen na svých sociálních sítích. Jako politik musím zřejmě snést i křivdy, které se nezakládají na pravdě. Mimochodem třeba na Twitteru potvrdil mou odpověď, že jsem s návrhem přišel dávno před mailem exekutora Podkonického, například Daniel Hůle z Člověka v tísni a tuto časovou osu, která je ovšem pro celý příběh předkládaný panem Moláčkem stěžejní, potvrdí jistě i další poslanci, se kterými řešíme problematiku exekucí. Myslel jsem, že po diskusi na Twitteru i se samotným redaktorem dojde alespoň ke korekci titulku, ten je však v tištěném vydání ještě manipulativnější než byl ten původní. Když jsem tedy viděl tištěné vydání Deníku N, kde mé jméno figuruje rovnou v titulku a explicitně říká, že jsem navrhl „totéž co vlivný exekutor“, nemohu mlčet a musím Vás požádat o reakci.

Můj návrh se možná (dopis ani jiný formální či neformální návrh exekutora Podkonického jsem nikdy neviděl, stejně tak, jako se neznám s panem Podkonickým, nikdy jsem s ním nemluvil, a to přímo, ani zprostředkovaně) principiálně shoduje s citovaným dopisem (jakkoliv i samotný redaktor Moláček v článku popisuje, že návrh Podkonického je poněkud odlišný, což ale nevadilo konstrukci titulku), nicméně jednoznačně vylučuji a odmítám, že bych jednal ve shodě s jmenovaným exekutorem. Vyvolávání takového dojmu – notabene opakovaně – proto považuji za profesní selhání redaktora Moláčka, případně Vašich odpovědných editorů, kteří tvoří titulky článků.

Problematikou ochrany spotřebitele se zabývám dlouhodobě, ať už v politice, tak i ve svém soukromém životě. Důkazem budiž můj dlouholetý projekt Bankovnipoplatky.com, který byl opakovaně oceněn, určitou měrou přispěl ke kultivaci vztahů mezi bankami a jejich klienty v naší zemi. Do problematiky ochrany spotřebitele samozřejmě spadá i otázka exekucí, insolvencí apod. Ve sněmovně se tématu věnuji od počátku – jsem předsedou podvýboru pro ochranu spotřebitele a místopředsedou podvýboru pro exekuce a insolvence. Mimochodem, byl jsem to já, kdo před rokem inicioval zastavování dětských exekucí v Praze a přenesl tak toto téma i do komunální sféry: https://www.denik.cz/regiony/magistrat-chysta-seznam-detskych-dluzniku-zastavi-jejich-exekuce-20190425.html.

Kromě samotné chronologie, která v článku pana Moláčka nesedí, bych si dovolil upozornit ještě na jednu podstatnou obsahovou věc. Pan redaktor nedohledal základní judikaturu Ústavního soudu k této problematice, která stanoví pravidla při zastavení exekuce pro nemajetnost, nutnost úhrady nákladů řízení a která je pro podstatu problému zásadní (viz text nálezu Ústavního soudu dostupný zde: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2019/IV._US_191_18_an.pdf). Jinými slovy: i náklady zastavené exekuce musí někdo uhradit. Připomínám, že se bavíme o problematice exekucí s jistinou do 1 500 Kč. Konstrukce, že bychom zastavili exekuce povinným, věřitelé by ostrouhali (nedostali by nic, v zásadě by tedy šlo o vyvlastnění pohledávky) a exekutoři by nedostali nic, se v tomto světle ukazuje jako mylná, nefunkční a výrazně jednostranná. Náklady exekuce ve výši přes sedm tisíc korun by šly na vrub povinných. Z tohoto úhlu pohledu je můj návrh na proplacení 30% hotových nákladů exekutorů (1 050 Kč) konzervativním návrhem (náklady už byly vynaloženy. Pro názornost a kontext – Česká asociace povinných přišla s návrhem na zastavení exekucí po zaplacení 3 500 Kč exekutorům!).

Chtěl bych také říci, že jsem byl vždy připraven se o této problematice otevřeně bavit a hledat i jiná řešení. Můj návrh měl především vyřešit problém nakumulovaný z minulosti, který se musí vyřešit a tím, že směřuje do minulosti (jde o nepřímou retroaktivitu), musí být vyvážený ve všech aspektech pro všechny zúčastněné – dlužníky, věřitele i exekutory. Pakliže disponuje redaktor Moláček jednoznačným právním výkladem, který by vyloučil žaloby exekutorů a věřitelů na stát z důvodu zrušení marných exekucí, a to i zpětně a bez náhrady, rád takový návrh podpořím.

K praktickým dopadům výše uvedeného článku redaktora Moláčka. Od vydání obou článků jsem byl několikrát slovně napaden na sociálních sítích, mimo jiné proto, že údajně sloužím exekutorské lobby. Bez jediného důkazu. Cítím se tímto jednáním výrazně poškozen a přemýšlím, že některé z útoků nahlásím na Policii ČR k dalšímu prošetření. Jeden z exemplárních příkladů Vám zasílám níže k nahlédnutí.

Věřím, že Vaše redakce chce dostát pověsti slušného média, které i v dnešní době plné fake news serverů ctí pravidla objektivní žurnalistiky. Žádám Vás tedy tímto o Váš postoj k předmětnému článku a o návrh řešení. Není mou ambicí bojovat s novináři, chci se dobrat konstruktivní debaty bez obviňování a křivd. Mám ale pocit, že redaktor Moláček přenáší svůj subjektivní pohled na řešení exekucí (zejména obhajoba tzv. teritoriality) do svých textů, a to mimo jiné negativním vymezováním se vůči kritikům právě teritoriality exekutorů, jako se tak stalo už jednou před několika měsíci: https://denikn.cz/269824/muze-byt-s-exekucemi-jeste-hur-ano-pokud-projde-kompromis-poslance-nachera/

Děkuji a budu se těšit na Vaši odpověď.

PAVEL TOMÁŠEK odpověděl:

Vážený pane poslanče,

obdržel jsem Vaši stížnost na článek redaktora Deníku N Jana Moláčka. Věc jsem důkladně prozkoumal, dovolte mi, abych se vyjádřil k jednotlivým bodům stížnosti.

Nejprve ale k obsahu článku. Ten informuje především o faktu, že jste ve Sněmovně předložil návrh, který je výhodný pro majitele velkých objemů menších pohledávek, typicky pokut za jízdu načerno, a exekutory, kteří pro tyto majitele pohledávek pracují. Obě skupiny by v případě přijetí Vašeho návrhu inkasovaly stovky milionů z veřejných peněz za pohledávky, u kterých by jinak s žádným příjmem počítat nemohly, protože jde o exekuce, jejichž vymožitelnost je prakticky vyloučená.

Je legitimní, pokud média upozorňují na skutečnost, že politik prosazuje návrh, který znamená značný příjem z veřejných peněz pro někoho vlivného, což exekutoři nepochybně jsou.

Redaktor Moláček navíc zjistil, že s principiálně stejným návrhem přitom zhruba ve stejné době přišel vlivný pražský exekutor Juraj Podkonický, a to neveřejně, směrem k prezídiu exekutorské komory, které vyzval, aby se tento návrh pokusila protlačit přes politiky.

Principiální i časová shoda obou návrhů je nápadná a bylo legitimní na ni upozornit. Tím samozřejmě není řečeno, že mezi oběma návrhy nutně musí být nějaká souvislost, to ale článek netvrdil. Nemohu proto souhlasit s Vaším tvrzením, že „čtenáři je nicméně z celého vyznění článku, titulkem počínaje a obsahem textu konče, podsouvána úvaha, že mnou předložený návrh vychází z pera exekutorské lobby, reprezentované exekutorem Podkonickým“. Článek předkládal pouze fakta, a nechával na každém čtenáři, aby si na jejich základě vytvořil vlastní názor. Není možné, aby médiím bylo bráněno publikovat fakta, jejichž znalost je ve veřejném zájmu, jen proto, že existuje hypotetická možnost, že si z nich někdo vyvodí nesprávný názor.

Pokud jde o „časovou osu“, o které píšete, pak za okamžik, kdy politik něco navrhne, je pochopitelně třeba pokládat moment, kdy to navrhne formálně platnou cestou, tedy oficiálně podá návrh zákona či pozměňovací návrh. To v tomto případě z Vaší strany nastalo dva týdny po výzvě exekutora Podkonického adresované prezídiu EK. Ta je datována 25.3.2020, vy jste svůj pozměňovací návrh podal 7.4.2020.

Tato posloupnost ovšem není nijak stěžejní, jak píšete. Důležitá je časová shoda, nikoliv posloupnost. Podstatná je skutečnost, že oba návrhy padly zhruba ve stejném období – před blížícím se projednáním velmi ostře sledovaných změn exekučního řádu. Kdyby byla časová posloupnost opačná, na tématu by to nic neměnilo. Je pochopitelně možné – dokonce pravděpodobné – že návrh odškodnit exekutory a majitele nedobytných pohledávek z veřejných peněz byl v politických i exekutorských kruzích nějakou dobu zvažován a diskutován.

Redaktor Moláček ostatně zcela přesně a korektně v textu citoval Vaše vyjádření, které jste mu poskytl, a jehož součástí bylo i tvrzení, že jste s návrhem přišel dřív.

Titulek v tištěném vydání navíc časovou posloupnost ani neobsahuje.

Článek rozhodně netvrdí ani nenaznačuje, že byste jednal přímo z popudu exekutora Podkonického. Je ale faktem, že oba návrhy byly ve značné, principiální shodě (rozdíly mezi nimi byly opět v článku přesně a korektně popsané). Je pochopitelné, že jste Podkonického návrh neviděl, protože nebyl adresován Vám, ale prezídiu Exekutorské komory. Není také důvod zpochybňovat Vaše tvrzení, že jste s panem Podkonickým nikdy nemluvil.

Realita je ovšem taková, že exekutoři své zájmy velmi aktivně prosazují, a podobně jako jiné vlivné profesní a jiné skupiny mají vytvořené kanály, kterými dokážou své priority komunikovat směrem k politikům. Koneckonců to byl právě Deník N, který před časem odhalil, že asistentem předsedy ústavně právního výboru Marka Bendy z ODS je lobbista Alan Hopp, který inkasuje desítky tisíc měsíčně od exekutorské komory za lobbying právě pro exekutory. (Odkaz: https://denikn.cz/67715/asistenta-poslance-bendy-z-ods-plati-exekutorska-komora-posila-mu-desitky-tisic-za-vcasne-varovani-pred-zakony/).

Není samozřejmě samo o sobě nic nelegitimního na tom, pokud politik přijde s návrhem, který současně prosazuje také nějaká profesní či jiná lobby. Pokud ho pokládá za výhodný z hlediska veřejného zájmu, může – či dokonce musí – ho pochopitelně obhajovat bez ohledu na to, kdo jiný ho prosazuje. Právě tak je ale legitimní, pokud média na tyto souvislosti upozorní a přitáhnou tak pozornost k otázce, zda se skutečně jedná o návrh, který je ve veřejném zájmu, případně jaké budou jeho skutečné přínosy vzhledem k nákladům.

To je ovšem debata, která nemůže být námětem článku, který na shodu pouze upozornil. Názory na výhodnost se různí, někteří Vaši poslanečtí kolegové ho odmítají, jiní vítají. Také návrhů možností řešení marných exekucí je více, jak opět zaznělo i v článku.

Je věcí politiků, aby rozhodli, je ale věcí médií, aby návrhy byly podrobeny rešerším, analýze, odhalování souvislostí a svobodnému vyjádření názoru. Nic jiného Deník N neudělal. To se týká také druhého textu redaktora Jana Moláčka, na který odkazujete. Jde o komentář zabývající se věcně Vaším návrhem tzv. bagatelní teritoriality. Autor tento návrh hodnotí negativně, jedná se však o věcné hodnocení Vašeho návrhu, v žádném případě ne nějaký útok na Vaši osobu.

Dovolte mi zdůraznit, že Deník N nemá nic společného s jakýmikoliv vulgárními útoky nebo dokonce výzvami k násilí vůči komukoliv. Ty absolutně a bezvýhradně odsuzujeme.

Vážený pane poslanče, doufám, že se mi podařilo vysvětlit možná nedorozumění, která v souvislosti s článkem redaktora Jana Moláčka vznikla. Deník N si zakládá na svobodné a otevřené diskuzi jak se čtenáři tak i kýmkoliv jiným, kdo chce vyjádřit jakýkoliv názor k naší práci. Pokud budete mít k tématu jakékoliv další připomínky, neváhejte se na mě prosím obrátit.

S pozdravem,

Pavel Tomášek

šéfredaktor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *