Česká televize – kvadratura ekonomického kruhu

Boj o panování nad Českou televizí má nejméně dva důvody: jednak jde o mohutný vlivový nástroj (nebo si to aspoň většina politiků – bez ohledu na reálná čísla sledovanosti pořadů ČT – stále myslí). Ale druhým, méně viditelným, a hlavně méně diskutovaným důvodem jsou nekonečné miliardy protékající Českou televizí. Pomiňme pro tuto chvíli politické kulisy a věnujme se jen těm miliardám.

Základním problémem ČT je její nestandardní a  nesystémové postavení z  hlediska hospodářského. ČT je financována z drtivé části z tzv. koncesionářských poplatků – de facto sekundární daně občanů, kteří se placení této daně mohou vyhnout jedině pomocí místopřísežného prohlášení, že nepřijímají žádný televizní program.

Pojem „koncesionářský“ je ze své podstaty nesmyslný a anachronický, koncesionáři stáli u zrodu rozhlasového vysílání v Československu ve 20. letech 20. století, koncesovalo se tehdy vlastnictví přijímacího přístroje, dnes je to v televizním kontextu vskutku jen eufemisticky označená daň. Tím je tedy Česká televize vlastnictvím všech – a nikoho. Občané platí její provoz, ale nemají sebemenší vliv na její fungování. Zprostředkovaný dohled nad ČT formou Rady ČT, kam údajně veřejnost volí své zástupce (ale de facto jde o politické vyslance kontrolující jen náležitou míru propagace „jejich“ stran ve vysílání), je ryzí formalismus.

Nadto do ČT nemůže svou pravomocí zasáhnout ani Nejvyšší kontrolní úřad. Takže výsledkem je stav, kdy ČT žije nekontrolovaně s  astronomickým rozpočtem (mimochodem v aktuální výši cca 50 % ročního rozpočtu celého Ministerstva kultury ČR), garantovaným zákonem o  povinném výběru koncesionářských poplatků, nikdo nemá ani pravomoc, ani skutečný zájem dozírat na to, jak se s tím rozpočtem zachází. Nejčastější otázka kladená v  souvislosti s těmito údaji je tato: Za co ČT vynakládá cca šest miliard z  kapes daňových poplatníků?

Vskutku na předmět, k němuž je povinována dle zákona o ČT, tedy především na „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“? Jaká jsou opět vcelku jednoduchá čísla? ČT ročně odvysílá cca 9 000 hodin zpravodajství (zde je však třeba říci, že program ČT 24 vysílá zpravodajství 24 hodin denně, a proto tuto statistiku značně ovlivňuje). Vedle toho cca 5 000 hodin sportovních pořadů a  zhruba stejné množství hodin zábavy, seriálů a  podobné produkce. Započteme-li ještě publicistiku nebo vzdělávací či kulturní pořady, vyjde nám, že tomu, co bychom chápali jako naplňování výše citovaného poslání ČT dle zákona, odpovídá zhruba 50 % vysílacího času.

SPECIFIKA FONDOVÉHO HOSPODAŘENÍ

Spor o ČT je sice navenek traktován jako spor o svobodu slova, případně o ochranu práva na nestrannou informovanost oproti případným (leckdy jen fiktivním, jindy skutečným politickým tlakům), ale jeho opravdová podstata leží čistě v oblasti hospodaření. Pro porozumění tomu, co je klíčem k problému zvanému ČT, je třeba si uvědomit několik jednoduchých numerických (popř. účetních) souvislostí. Položme si proto několik základních otázek a  doložme je grafickým znázorněním odpovědí. Předně: jak vypadá celková křivka hospodářského výsledku ČT v  průběhu posledních bezmála patnácti let?

Už na první pohled je dvanáct let trvající „nulová“ finanční bilance podezřelá. Znamená to snad, že má Česká televize každým rokem vyrovnané hospodaření? A  jakou vypovídací schopnost má výsledovka, která každým rokem končí nulou? Odpověď není složitá. Na rozdíl od Českého rozhlasu, který hospodaří konzervativním způsobem (tedy porovnáním nákladů a výnosů, v nichž figurují dominantní měrou vybrané tzv. koncesionářské poplatky, a zdaněním následného zisku), Česká televize právě v tom roce 2004 přešla ke způsobu hospodaření, který by se zjednodušeně dal nazvat „fondovým“.

Lapidárně řečeno: vytvořila tzv. Fond televizních poplatků (FTP), v průběhu fiskálního roku sčítá náklady, ty pak vyrovná z FTP a na konci vykáže účetní nulu. Ve FTP pak akumuluje přebytky. Což mimo jiné poškozuje i státní rozpočet, protože ČT své hospodaření tím pádem nezdaňuje a  nepřináší do rozpočtu žádný přínos. Veškeré zisky si ponechává ve FTP.

Nebo i naopak. Z FTP lze hradit náklady, které by se nedaly sanovat z běžného výběru poplatků a  jiných hospodářských výnosů. Tak jako tak ale na konci roku dojde ČT k  oné žádoucí účetní nule. Na následujícím grafu je vidět, jak se vyvíjelo naplňování – a čerpání prostředků z FTP. (Viz graf Tvorba/ čerpání FTP) Jak je vidět, za ředitelování Jiřího Janečka se FTP poměrně úspěšně plnil, kdežto po nástupu Petra Dvořáka do funkce generálního ředitele z FTP prostředky odcházely. Kvůli výše uvedeným predikcím (postavení ČT mimo kompetenci veřejné kontroly, zejména NKÚ) se občan – poplatník v zásadě nemá šanci dozvědět, kam tyto stamiliony z FTP zmizely a proč je bylo nutno použít pro potřeby ČT nad rámec v průměru šesti až sedmimiliardového ročního rozpočtu plynoucího z poplatků. Kdybychom si vymodelovali, jak by vypadal skutečný obraz hospodaření bez vlivu prostředků užitých z  FTP, vypadal by výsledek takto:

Přitom v  rozpočtu ČT na rok 2019 se výslovně píše, že hospodaření ČT se nesmí posuzovat na základě stavu FTP, nýbrž výlučně porovnáním výnosů a  příjmů. Prostředky z  FTP jako by neexistovaly.

PODIVNÁ VOLBA GŘ

Mimochodem, vhled do těchto problémů způsobil velké protesty, zejména mezi ekonomy, proti novému jmenování Petra Dvořáka do funkce generálního ředitele ČT v dubnu 2017, což bylo navíc provázeno velmi netradiční procedurou. Rada České televize (která přece musí všechny tyto informace mít k dispozici, a pokud je nemá, pak nedělá svou práci tak, jak má) zvolila Dvořáka šest měsíců před skončením předchozího mandátu, což se v  minulosti ještě nikdy nestalo. Rada ČT to vysvětlovala poněkud komicky: aby se nový ředitel mohl seznámit s  institucí, kterou má vést. Kromě toho členové rady ČT tehdy vcelku explicitně zdůvodňovali atypický předčasný termín volby tím, že první mandát Petra Dvořáka vyprší 30. září 2017.

Nový – staronový ředitel měl do funkce nastoupit 1. října, kdy v Česku vrcholila kampaň před volbami do Poslanecké sněmovny. Rada údajně chtěla volbu nového generálního ředitele uspíšit právě proto, aby se nekonala těsně před podzimními sněmovními volbami. Tím ale jako by na sebe vyzvonila, že se chová právě podle politických not.

Roztomilý coming out! Kdyby nic jiného, tak přinejmenším tato okolnost svědčí o  tom, že ČT je řízena už po léta neprůhlednými (byznysovými? politickými?) zájmy, a  nikoli zájmem naplňovat v  úvodní partii citovaný článek 2 zákona o  ČT, tedy naplňovat sám smysl a důvod existence veřejnoprávní televize jako spolutvůrce pluralitního informačního a  názorového prostředí s cílem posílit demokracii ve společnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *