Více střízlivosti by neškodilo

1

KLÁRA SÁMKOVÁ °

Klára Sámková je advokátka se specializací na občanské, rodinné, obchodní, ústavní právo a lidská práva, občanská aktivistka a politička.

Je úlohou intelektuála postavit se čelem tématům, která přináší doba. Jedním z „kontroverzních“ témat je i sňatek homosexuálů, kdy emoce proudí všemi směry. Lid, nazývající sám sebe konzervativním, tvrdí, že manželství je základ rodiny, rodina je od slova rodit, a protože biologické rozmnožování není ani při dnešních biotechnologiích pro homosexuály dostupné, nemají co mít rodinu, a tedy ani manželství. Jsouc si vědoma kontroverznosti tématu i svých povinností intelektuála, pokusím se ten emocionální gordický uzel rozmotat, nikoli rozetnout, neboť tnutí, jak známo, k řešení obvykle nepřispívá.

Tváří v tvář zadanému tématu jsem provedla soukromý průzkum mezi svými homosexuálními přáteli a pokusila jsem se z nich vydolovat relevantní odpověď, proč vlastně to manželství chtějí, když jim coby rozvodová advokátka mohu potvrdit, že tento institut, řečeno diplomaticky, jeví se mi býti poněkud nefunkčním. Navíc od svých klientů – majitelů svatebních salonů a agentur – vím, že asi jedna třetina(!) svateb, které organizují, jsou v podstatě jen mejdany a show pro příbuzné bez jakékoli právní relevance, přičemž svatebčané o tomto „drobném“ rozdílu prakticky nikdy nevědí.

CHCEME TO, CO MAJÍ VŠICHNI

Odpovědi homosexuálních respondentů je možno shrnout do výroku „protože chceme to, co mají všichni“, případně „nechceme se lišit“. Postupně jsem se propracovala i ke konkrétnějším odpovědím, které mají právní podklad, o čemž pojednám dále. Co se týká hlavního důvodu „nechceme se lišit“, tak již zde je skryto nepochopení, respektive strach z toho se lišit. Je to strach oprávněný? Vždyť čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zní:

„(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Dovolte mi připomenout jednu ne příliš známou historku z mého života:

Když se ve federálním shromáždění projednávalo přijetí Listiny základních práv a svobod, k čemuž nakonec došlo dne 9. ledna 1991 ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., povstala jsem s pozměňovacím návrhem v tom smyslu, aby ke všem těm výčtům „bez rozdílu…“ bylo přidáno též bez rozdílu… sexuální orientace. Následně to vypadalo, že Česko-Slovenská federace se rozpadne hned v daném okamžiku tím, že veškeré slovenské poslance napříč partajemi klepne nebo dostanou infarkt, takže bude po politické reprezentaci Slovenska. U vědomí své společenské zodpovědnosti se však vzchopili, aby hlasovali proti mému návrhu… I když se za těch téměř 30 let ledasco změnilo, obávám se, že i dnes by byla tato textace Listiny základních práv a svobod těžko přijata.

VÝLUČNĚ V ZÁJMU DÍTĚTE

Když se z právního hlediska podívám na požadavek homosexuálních párů uzavřít manželství, nikoli registrované partnerství, musím jako správně deformovaný právník jít po obsahu obou institutů, nikoliv po tom, jak se jmenují. Registrované partnerství upravuje zákon č. 115/2006 Sb. Otázky manželství jsou upraveny tzv. „novým“ občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., § 655 a následujícími.

Rozpory mezi oběma zákony, respektive mezi režimy partnerského soužití, upraveného těmito dvěma zákony, jsou naprosto neodůvodněné a zcela matoucí. Dovolte mi se nyní nezaobírat problematikou dětí homosexuálních párů, protože zde dojde na emoce vždy, přičemž obě strany naprosto pravidelně zapomínají na práva dětí, která jsou dána Úmluvou o právech dítěte. Pouze krátce uvedu, že úprava vztahu soužití homosexuálních osob a dětí musí být dána výlučně z hlediska zájmů dítěte, což je, mimochodem, i zcela vůdčí myšlenka úpravy vztahu dětí s osobami heterosexuálními. Jen na okraj uvádím: pokud se domníváte, že otázka „dětí homosexuálů“ se týká adopcí, tak máte pravdu – asi tak z 0,003 %.

Úprava poměrů k dětem osob žijících v homosexuálním partnerství se v absolutní většině týká biologických dětí jednoho z partnerů. Řešení situace po rozluce partnerství je ovšem pro dítě z právního hlediska stejné jako v případě, kdy jeho biologický rodič žije řadu let s manželem, který s ním dítě vychovává, a po rozvodu najednou… je dítě bez osoby, která mu po dlouhou dobu byla blízká, se kterou žilo ve společné domácnosti a která měla na jeho život zásadní vliv. Zde chválím (zcela výjimečně) nový občanský zákoník, dle kterého soud může upravit styk dítěte i s jinou osobu, pokud dítě má k této osobě citový vztah (§ 927 OZ). (Všimněte si – dítě k dané osobě – nikoli naopak…)

Vraťme se pouze k manželskému/ partnerskému soužití dvou osob, bez ohledu na pohlaví, a řekněte mi upřímně: vidíte nějaký právně relevantní důvod, proč v registrovaném partnerství nevzniká společné jmění manželů (respektive partnerů), a v manželství ano? Vidíte nějaký důvod, proč se registrovaná partnerství mohou uzavřít prohlášením na matrice, zatímco při touze uzavřít manželství musíte uhánět dva svědky a k uzavření manželství musí dojít „slavnostní formou“? Přijde mi to naprosto nesmyslné, zvláště když rozloučení partnerského soužití i rozvod manželství musí projednávat soud, a to i v případě, kdy se partneři/manželé na rozvodu / zrušení partnerství dohodnou. Homosexuální partneři jsou navíc při zrušení soužití zvýhodněni tím, že dle § 16 ZORP platí, že „soud rozhodne o zrušení partnerství na návrh jednoho z partnerů, prokáže-li žalobce, že partnerský vztah již fakticky netrvá“. Oproti tomu v případě rozvodu manželství platí ust. § 757, které zní:

„Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.“ Tím „stanovením jinak“, mimochodem, se myslí, že rozvádějící se manželé se shodnou jak na tom, že se chtějí rozvést, tak i na příčinách rozvratu. Pokud se na příčinách rozvratu neshodnou – například žárlivý manžel podsouvá manželce nevěru, kterou ona vehementně popírá – můžete se dočkat i několikaletého rozvodového řízení, přičemž soud nakonec zkonstatuje, že na příčině rozvratu manželství se manželé neshodli, přičemž ten tvrdí to, a ten ono.

Čímž jste zase na začátku… Tedy, ať se dívám na problematiku manželství heterosexuálních a partnerství homosexuálních párů jak chci, vychází mi z toho, že k zásadní novele by mělo dojít především u občanského zákoníku tak, aby se režimy práv a povinností obou svazků dostaly do shodných režimů, neboť dnešní stav je totálně iracionální a naprosto matoucí. Za nás, ubohé diskriminované heterosexuály, požaduji, abychom si taky mohli jen tak podepsat na matrice lejstro, že jsme svoji, a náš termín na ráthausu rádi přenecháme homosexuálním zamilovaným. Pro obě skupiny pak žádám, aby zákonodárci podpořili návrh Notářské komory, kdy by bylo možno rozvod / zrušení partnerství provést notářským zápisem, přičemž v obou případech je státním institucím skutečně houbeles po tom, kvůli čemu se s manželem/partnerem ozvádíme/odregistrováváme.

Ano, chápu, že „příčiny rozvratu“ mohou hrát svou roli při stanovení výživného bývalého manžela/partnera, ale to snad je možno prokazovat až při tomto řízení, ke kterému, mimochodem, dochází asi tak u 0,5 % rozvádějících se párů.

KONTRAPRODUKTIVNÍ KAMPAŇ

Pokusím se tedy otázku homosexuálních sňatků shrnout následovně: kromě své „investigativní mise“ jsem prošla kdejaké webové i jiné stránky a mohu konstatovat jedno: právních rozborů se tam člověk nedopátrá, a když, tak v obecné podobě, navíc zavalené opět všemi hormony, co jich naše žlázy s vnitřní sekrecí zvládnou vyprodukovat. To, že by někdo poukázal i na naprosto nevhodnou zákonnou úpravu manželství, což je taky jeden z důvodů obtíží při „srovnávání kroku“ registrovaného partnerství a manželství, to už nikoho nenapadá vůbec. V tomto směru přebírám názor z webu podporujícího homosexuální sňatky https://www.jsmefer.cz, kde mimo jiné uvádějí:

„Manželství se vždy vyvíjelo a měnilo, stejně jako celá společnost. Není stejné jako před 500 lety. Původní slovo ‚malženstvo‘ ve staročeštině vzniklo ze slovanského ‚žena‘ a germánského ‚māl‘ – ‚smlouva‘. Významy slov se posouvají. Na počítačích už dnes taky jen nepočítáme, zelenina také není jen zelená, limonáda není jen z citronu.“

Co mě na celé akci „za manželství homosexuálů“ vadí naprosto nejvíc, je takřka úplná absence realistické, neemocionální práce. Z tématu se stal „aktivistický happening“, zavánějící politickým zneužitím tématu, na což je naprostá většina národa alergičtější než na pyl. K legislativně právnímu uchopení problému nedošlo a současný způsob vedení kampaně za – v podstatě nudnou – legislativní změnu je úplně kontraproduktivní. Že se takto chovají heterosexuálové, kteří mají dojem, že jim homosexuálové kradou děti, to celkem chápu (ačkoli nesouhlasím), ale že se tak chová homosexuální lobby, to prostě pochopit schopna nejsem. Pokud se přístup minimálně té druhé „zainteresované“ skupiny nezmění a nezačne podnikat zcela střízlivé racionální kroky, místo aby všem ostatním nadávala do homofobů a zaštiťovala se postoji „elit“, které zná tak maximálně pražská kavárna, tak se nezmění zaručeně naprosto nic. Což mi tedy přijde nejen kontraproduktivní, ale zejména to je škoda, protože skutečně konstruktivním dialogem by bylo možno dosáhnout oboustranně přijatelného řešení, které by mohlo být příkladem i pro řešení dalších „kontroverzních“ témat.

1 KOMENTÁŘ

  1. Chránit instituci manželství mezi mužem a ženou zákonem je pro stát ekonomicky výhodné, neboť takovéto manželství může vyprodukovat dítě, tedy budoucího daňového poplatníka nebo alespoň člověka, který může státu pomoci s péčí o své staré rodiče. Naopak homosexuální manželství dítě zcela jistě nevyprodukuje a pak se státu nevyplatí jej chránit zákonem. Tím spíše, že například nabytí společného majetku či dědění po partnerovi, které v manželství vznikají automaticky ze zákona, lze upravit mezi homosexuály smluvně, takže z hlediska práva nejsou v ničem kráceni, jen to od nich vyžaduje nějakou aktivitu navíc. Pokud však přistoupíme na to, že by mělo existovat manželství dvou lidí, kde na pohlaví nezáleží, pak je nutné se ptát, proč by to mělo být manželství právě dvou lidí? Proč manželství omezovat počtem, když nebude omezeno pohlavím? Jsou snad lidé, kteří chtějí vstoupit do manželství s několika dalšími lidmi, nějak horší než ostatní lidé? Nejsou, že… A dále také z instituce manželství nijak nevyplývá, že v něm musí být konzumován sex, vždyť do manželství vstupují i lidé různě sexuálně hendikepovaní, asexuální či extrémně staří. A když toto připustíme, není možné připustit manželství se zvířetem, například psem? Vždyť i když pes neumí mluvit, jistě dokáže svému lidskému příteli i celému okolí dát zcela jasně najevo lásku, že? Jak je vidět, bude nejlepší nechat instituci manželství nadále jako svazek dvou lidí rozdílného pohlaví, jinak se nám může manželství stát něčím jako hotelem, ve kterém je možno se ubytovat a zase z něj po nějaké době odjet a to i s oblíbeným zvířecím kamarádem… 😉

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno