Proč by homomanželství mělo být problém?

3

JAN JANULA °

Jak se k homosexuálnímu manželství vyjadřují nejen politici, kteří si takovou
příležitost ke zviditelnění nenechali ujít, ale i některé zajímavé osobnosti?

Veronika Dočkalová se zaobírá pohledem na homosexualitu z hlediska náboženství, jak judaistického, tak křesťanského. Z prvého zmiňuje málo známou skutečnost, že Mojžíše vychovávaly tři ženy, a když David tesknil po Jonatánovi, řekl mu: „Tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.“
Z jejích interpretací Bible dále vybíráme:

Asi bychom neřekli, že Mojžíš nějak trpěl, když ho vychovávaly tři ženy: jeho matka, jeho sestra a faraonova dcera. Chybí tu otec, který by poskytl údajně tolik potřebný mužský vzor. Ježíš sice mužský vzor mohl nalézt v Josefovi, ale v tradiční rodině nevyrůstal. Byl počat mimo manželský svazek, Marie ani pořádně nevěděla, s kým dítě má, a Josef zjistil, že je jeho nastávající těhotná, až v momentě, kdy si ji měl brát. Tento příběh prakticky ukazuje rozpad tradiční rodiny. Té, ke které tolik vzhlížíme.


Je proto ošemetné brát si biblické příběhy za vzor. Pokud se ovšem nerozhodneme je idealizovat nebo si z nich vybrat jen to, co potřebujeme. V Bibli nikde není napsáno, jaké by mělo manželství být. Kniha Leviticus mluví o tom, s kým by muž neměl mít sex (je tu zavržen incest), ale nepíše se, co je manželství a kdo je uzavírá. Nelze ani opominout společenské změny, které se děly, dějí a ještě se dít budou. Obecně se v Bibli spíše mluví o promiskuitě než o formách partnerství. Apoštol Pavel ve svém dopise do Říma sice píše o hanebnostech mezi osobami stejného pohlaví, ale je potřeba jeho slova zasadit do dobového kontextu. V Římě mohl mít muž občan sex s kýmkoli, jen ne s mužem občanem. Mohl se tak vyspat s otrokem nebo nedospělým mužem. Pavel tu spíš brojí proti bezhlavému braní si toho, co člověk chce, o zneužití moci a podpoře sociální nerovnosti. Uzákonění gay manželství se ve všech státech, které ho přijaly, vztahuje na jedince, kteří chtějí uzavřít sňatek, ne si užít s otrokem.


V manželství je důležitá láska a vzájemná péče. V manželství sdílíme starost o děti, dům, zahradu, psa, kočku nebo fíkus. Chceme překonávat překážky a čelit výzvám. V knize Kazatel se praví, že je lépe dvěma než jednomu.
V Genesis stojí, že není dobré, aby člověk byl sám. Michal Pitoňák z Queer Geography zase zmiňuje: „Názor veřejnosti je v Česku již několik let většinově nakloněn tomu, aby bylo manželství pro páry stejného pohlaví zpřístupněno. Aktuálně rovněž probíhá kampaň ‚Jsme fér‘, která nasbírala přes 70 000 podpisů, podporujících tuto změnu, formou veřejné petice. Můžete vidět výsledky z různých reprezentativních průzkumů veřejného mínění uskutečněných v jednotlivých státech Evropy, které nám umožní i potřebné mezinárodní srovnání. Jak je vidět, tak Česko má názorově velmi blízko k Německu, Rakousku či dalším‚ západním zemím‘ a naopak značný rozdíl spatřujeme u veřejného mínění v porovnání s Polskem či Slovenskem.“ Pitoňákův názor je podložen řadou grafů a informací a rozhodně stojí za přečtení.


LÁSKA JE JEN JEDNA
Na stránkách „Jsme fér“ zase upozorňují na podstatu lásky a manželství. „A láska je jen jedna. Není homo a hetero verze. Když se dva dospělí lidé milují, měli by mít možnost zajištěného partnerského života v manželství bez ohledu na svou sexuální orientaci,“ myslí si 75 % Čechů a Češek. Gayové a lesby prožívají lásku stejně jako kdokoli jiný a chtějí ji
i stejným způsobem vyjadřovat. Pokud vychovávají manželé děti, je podstatou manželství i láska mezi rodiči a jejich dětmi. Lesbické a gay páry milují děti, které vychovávají, úplně stejně jako ostatní rodiče. A jejich děti milují oba své rodiče stejně, nedělají mezi nimi rozdíl. Neničíme manželství, naopak – chceme naplnit jeho smysl. Gayové a lesby na tradiční rodiny neútočí, plně je respektují, většina z nich z takových rodin pochází. Jeden bonmot říká: „Největší hrozbou heterosexuálního manželství není manželství leseb a gayů, ale heterosexuální rozvod.“ S tím souhlasí i téměř 90 % české společnosti. Psycholog Dalibor Špok se zabývá zase jiným pohledem, na stránkách christnet.eu. Citujeme: „Gayové a lesby mají přesně stejný počet sexuálních myšlenek jako jakýkoli jakkoli jinak sexuálně orientovaný člověk. Je-li toto množství malé, či velké, nechť posoudí každý heterosexuál sám ze své vlastní zkušenosti. Přesto při jakékoli zmínce o příslušnících této sexuální menšiny začnou mnozí operovat sexem, sexuálními úchylkami, obecnou projekcí sexu do jejich myšlenek a úmyslů. Gay nebo lesba je v tradičním kulturním podání člověk, který myslí na sex minimálně 24 hodin denně, ne-li více.“ V diskutovaném článku o manželství LGBT párů nás pak nepřekvapí, že čteme myšlenky jako: „Jak ublíží sex mezi sestrou a bratrem většině? Nijak! Ale této menšině to pomůže! Jak ublíží většině dobrovolný sex mezi otcem a dcerou, protože se milují? Nijak! Této menšině to jistě pomůže! Ptám se, kde je hranice a kdo má stanovit, co menšinám pomůže a většině neublíží.“


JSOU ŽIDÉ LAKOMÍ A TLUSTÍ LIDÉ LÍNÍ?
Jak souvisejí uvedené otázky po legitimitě incestu (tedy navíc aktu heterosexuálního, jak si jistě bedlivý čtenář povšimne) s problematikou LGBT manželství? Pochopitelně nijak. Autorovi sex prostě okamžitě přichází na mysl – protože se jedná o gaye a lesby. Pokud bychom diskutovali například o otázce zdobrovolnění celibátu nebo svěcení žen v katolické církvi (tedy o podobné oblasti, kde „záležitost menšiny ovlivní život většiny“), považoval by autor rovněž za vhodné artikulovat podobné sexuální fantazie – pardon – metafory z oblasti patologického sexu? Je tak zajímavým psychologickým paradoxem, pro jehož rozvedení ale v této úvaze nemáme další místo, že sexualitou homosexuálů se ve svých myslích často intenzivněji zabývají starostliví heterosexuální otcové než samotní homosexuálové. Psychologicky tedy v konstrukci stereotypu postupujeme tak, že propojíme nežádoucí skupinu s nějakou výrazně negativní charakteristikou: Homosexuálové myslí na sex, muslimové jsou fundamentalisté nebo šovinisté, Židé jsou lakomí, tlustí lidé líní. Následně argumentujeme v komunikačním faulu typu: Kdo má TUTO charakteristiku, přece nemůže být hodnotný člověk. Pokud tedy vidíme gaye a lesby optikou hypersexualizace, pak kdo lže, ten krade, kdo myslí jen na sex, musí být nízký člověk. Jak je vidět, názory na soužití párů se stejným pohlavím jsou více než pestré a každý příspěvěk přináší jiný pohled na tuto problematiku. Pochopitelně, není jednoduchá, což je jen dobře, jak říkali naši předkové: „Víc hlav víc vidí…“

3 KOMENTÁŘE

  1. Je dobré si říce, že kampaň vedená na podporu tradiční rodiny (muž+žena) a stavící se proti istambulské úmluvě nasbírala pod svoji petici pod přes 100tis. podpisů. To že si 75% Čechů přeje homosexuální manželství je ničím nepodložené číslo či spíše zbožné přání jeho protagonistů. Takže za mne určitě NE homosexuálním sňatkům.

  2. buzeranti nemění jenom morálku, ale právní věci. buzna si dupne a jiný člověk se stane nedobrovolně příbuzným. což do budoucna změní i právní systém. pak bude genetika přehlušena lháři a sodomity 
    dítě dědí geny jak po otci, tak i po matce, a buzeranti s tím nic nenadělají. příbuzenské, a rodinné vztahy se řídí genetikou a ne zvrhlostí

  3. láska je něco jiného než zamilovanost-emoce. to si buzeranti pletou, překrucují významy slov. zamilovanost je preference každého jednoho soudruha, to není láska. láska je úcta k řádu a normalitě, klanění se neřádu je pád hodnot. mnohým se to stále plete.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno