Zlatá klec zvaná EU

0

Letos proběhly volby do Evropského parlamentu (EP). Občas slýcháme, že jsou to zase jednou po dlouhé době volby důležité, protože je jakási mlhavá šance, že se dosavadní ustálené poměry sil v EP, kde dominují lidovci a socialisté, mohou promíchat a do EP se ve větší míře než dříve dostanou zástupci tzv. euroskeptických stran například.

Tato frakce ovšem není v EP se svými postoji sama. Je třeba vzít v potaz též například další „eurostranu“:

K tomu připočtěme „eurostranu“ zvanou Evropská svobodná aliance a její poslance (Jillian Evans za waleskou stranu Plaid Cymru, Ian Hudghton a Alyn Smith za Skotskou národní stranu či Mikel Irujo za baskickou stranu Eusko Alkartasuna) a tu a tam euroskepticky naladěné poslance dalších stran a frakcí (Aliance konzervativců a reformistů v Evropě, Evropští konzervativci a reformisté),  a je zde jistá šance na změnu. A toho se eurounijní elita samozřejmě bojí jako čert kříže. Důvody jsou zřejmé: jednak vládnutí bruselským vrchnostům náramně chutná.

Rozhodují o osudech států a národů, a navíc, a možná především, za sebou táhnou nepředstavitelnou skrumáž lobbistických zájmů, které se ve výsledku materializují v jednostranných výhodách pro spřátelené subjekty (firmy či dokonce celé výrobní sektory) – viz tzv. úsporné žárovky, vysavače, ale také směrnice na různé „evropsky schválené“ potraviny atd. Zde všude lze předpokládat, že komisaři, kteří předkládají podobné nesmysly formou směrnic, a poslanci, kteří je schvalují, často neodejdou od stolu s prázdnou. Ale i kdyby veškerá rozhodování eurostruktur byla křišťálově čistá, ta základní motivace je ryze lidská, totiž pohádkové příjmy.

Plat europoslance

Pojďme rovnou k věci. Jaký je plat europoslance? Od roku 2009 pobírají všichni europoslanci stejné peníze, a to 6.200 eur čistého měsíčně. V českých korunách je to něco přes 167 tis. Kč.

Dále dostávají europoslanci také nejrůznější náhrady. Mimo jiné, například cestovné a také částku na všeobecné výdaje v přepočtu 116 tis. Kč nebo také částku 4.100 Kč za každý den, kdy se účastní jednání Parlamentu. Tuto částku dostanou i tehdy, pokud nejsou fyzicky přítomni. Když to zkusíme nahrubo zprůměrovat, pak je příjem europoslance (bez dalších funkčních požitků) někde kolem 350 tis. Kč měsíčně Jen za českých jedenadvacet poslanců to tedy představuje skoro 7,5 mil. Kč. Celkový počet europoslanců však je 751. Na mzdách nás tedy přijdou na nějakých 263 milionu měsíčně, ročně to činí už víc než tři miliardy.

K tomu musíme ale připočíst další náklady. Europoslanci inkasují na své asistenty a tzv. expertné 21 209 eur (583 tisíc Kč). Na provoz kanceláře dostává 4299 eur (118 tisíc – jedná se o výdaje na kancelář, telefony a počítače, aniž by museli předkládat účty), a k tomu diety 304 eur (8360 korun).  Je asi zbytečné dodávat, že poslanci v EP dostávají proplácené cestovní výdaje. To už se skoro nechce ani sčítat.

Poté, co europoslanci svůj úřad ukončí, mají nárok na odchodné ve výši jednoho platu, za každý další rok, který ve funkci byli, dostanou jeden měsíc. A stejně jako poslanci, i europoslanci mají tedy po 5 letech ve funkci nárok na pětiměsíční odchodné. Po skončení mandátu mají dále nárok na důchod. Do něj odcházejí v 63 letech a nárok na důchod činí 3,5 % za každý rok, kdy byli ve svém mandátu.

Penzijní závazky Unie vůči jejím všem současným i bývalým zaměstnancům mohou činit podle listu The Financial Times kolem 60 miliard eur, tedy asi 1,6 biliónu korun. Eurokraté je samozřejmě nedostanou naráz. Je to ale celková suma, která by měla krýt jejich astronomické důchody až do konce života. Ročně se jim na penzích vyplatí 1,4 miliardy eur. Na tyto důchody průběžně přispívají všechny členské státy EU včetně České republiky.

Plat eurokomisaře

Ještě ve slibnější „vatě“ se nacházejí členové Evropské komise, jakési nepsané evropské vlády, která ovšem, na rozdíl od vlád běžných, má monopolní právo na zákonodárnou iniciativu. Europarlament, jak známo, žádné vlastní zákony (v řeči komisařů „směrnice“) navrhovat ani přijímat nemohou. Jde tedy jen o královsky odměňované přikyvovače. A jak je tedy na tom nejvyšší velení EU?

Základní plat řadového eurokomisaře, a tedy například i české zástupkyně Věry Jourové, činí 20 832 eur (535 tisíc korun). Předseda Komise, nyní Jean-Claude Juncker, bere měsíčně 25 554 eur (660 tisíc korun). Tyto peníze podléhají takzvané evropské dani, která míří zpátky do rozpočtu EU a činí přibližně 45 procent. Jourová tak do společné kasy vrátí zhruba čtvrt milionu korun každý měsíc. Stále jí však zbývá kolem 300 tis. Kč.

Ke svému platu dostává každý komisař měsíční příspěvek na reprezentaci až 607 eur (přes 15 tisíc korun), Komise mu také zaplatí náklady na stěhování do Bruselu a zároveň má nárok na příspěvek na bydlení, který činí 15 procent platu. V případě Jourové tak až 80 tisíc měsíčně.

Pro zajímavost stojí za to uvést malé srovnání.  Nejvyšší plat mezi světovými politiky pobírá americký prezident – měsíčně 820.000 Kč, německá kancléřka je na 680.000 Kč Prezident Francie má na výplatnici 420.000 hrubého a ruský prezident pouhých 300.000 Kč.

Leč zpět k našim eurokomisařům. Po skončení působení ve své funkci dostává každý bývalý člen komise 40 až 65 procent svého platu (podle toho, jak dlouho byl ve funkci), a to po dobu tří let. Jourová zřejmě odslouží plných pět let, nárok tak bude mít na 365 tisíc měsíčně další tři roky.

Po 65 letech věku má nárok na důchod, který činí 4,275 procenta za každý rok ve funkci, tedy při pětiletém působení dostane 4452 euro (115 tisíc korun) měsíčně.

Kolik jich vlastně je

Spočítat všechny osoby, které jsou zaměstnaneckým či smluvním poměrem pracovně vázány k euroinstitucím, není snadné. Jeno z oficiálních čísel říká, že EU má asi 54 tisíc zaměstnanců. Z toho nejvíce jich má Evropská komise (skoro 35 tisíc) a následuje Evropský parlament (asi 6 700). Další tisíce lidí pracují v kancelářích Rady EU, Soudního dvora EU nebo v dalších institucích a organizacích, jako je například evropská pobřežní stráž nebo Europol.

Jenomže to zdaleka není všechno. Už před více než deseti lety si pár desítek studentů a lidí z organizace Open Europe vzalo veřejné informace jednotlivých institucí EU a jejich agentur a začalo sčítat jejich aktivní (kmenové) zaměstnance, skutečné vyplácené odměny poradcům, a jejich adresáty tzv. experty, zaměstnance různých zastoupení EU, lidi placených pod stálými projekty nebo pod tzv. twinningy atp. A výsledek? Pod různými označeními pracuje pro Komisi a parlament EU stále cca 170 000 zaměstnanců, což je více než 4x tolik než uvádí oficiální statistiky.

Struktura zaměstnanců a smluvních „dodavatelů myšlenek“ (mj. z různých neziskovek nalepených na jednotlivé europotentáty – jako příklad uveďme Evropské hodnoty a Guye Verhofstadta) vypadá zhruba takto:

Možná stojí za zmínku, že britská média před dvěma lety zveřejnila údaje o tom, že více než deset tisíc zaměstnanců unie bere vyšší plat než britský premiér. Není pak divu, že má tolik Britů s účastí Velké Británie na krmení tohoto nevídaného bumbrlíčka jistý problém. A už vůbec není divu, že jakákoli forma ochodu Británie z EU dělá bruselským hodnostářům značné vrásky. Británie s sebou totiž odnese i ty miliardy eur, kterými přispívala EU – věrchušce na její prebendy, summity a pocity všemocné nenahraditelnosti.

K čemu jsou?

Na tuto otázku existuje řada odpovědí. Ti, kteří jsou navěšeni na veřejných strucích a dostávají z eurounijních útrob pěkné částky, jistě budou mluvit o světodějném významu EU a jejích struktur, neboť společně přece páchají „to dobro“. Ti ostatní, jichž je přirozeně zdrcující většina, se zpravidla shodnou na lakonické odpovědi: „K ničemu“.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno