Muži, kteří mají sex s muži, a ženy, které touží po básních Sapfó

0

ŠTĚPÁN KOTRBA °

Zapomeňme, že stát má právo kukátkem nahlížet Máně nebo Honzovi do ložnice. Nemá – od chvíle, kdy došlo k rozluce trůnu a oltáře, kdy křesťanská dogmata přestala být pramenem práva. A kdy se z dědičně postiženého panstva stali obyčejní občané a kdy i ženy dostaly proti vůli církve volební právo. Mimochodem, ve Švýcarsku se tak stalo až v roce 1971. Sexuální revoluce 60. let způsobila, že státy Evropy se staly sekulárními. Církve v nich jsou většinou na úrovni zahrádkářů. My ateisté dnes věřící tolerujeme. Stejně jako pěstitele žampionů – trochu smrděj kadidlem, ale jinak dobrý… Že věří v samooplodnění člověka, nejen komodských ještěrů, je podivné, nikoli podivuhodné, ale je to jejich věc. Slyšíte? Jejich věc. Nám, kteří partogenezi nevyznáváme, je to fuk. Jsme lhostejní k blbosti druhých nebo, chcete-li, jsme tolerantní. Chce-li někdo opakovat stále tytéž texty, kleče na kolenou, ať tak činí. Kolena vyléčí Alpa. Doufáme, že ostatní zvláštní praktiky katolíků zůstanou pod sutanou.

Jako společnost trestáme sex mezi příbuznými. Incest není tabu kvůli biblickému krvesmilstvu, ale kvůli vyhýbání se inbreedingu – genetickým poruchám, poruchám imunity a vývojovým malformacím. Stejně tak trestáme sex s mladistvými, ale vlastně pouze kvůli možnému zneužití moci dospělými. Věk svobodného souhlasu se sexuálním stykem jsme v kultuře většiny evropských zemí posunuli na 15 let, ačkoli biologická dospělost evropských dívek nastává o rok či dva dříve.

Tolerujeme lolity i mnohoženství nejen v islámu, ale i jako sekulární bigamii či polygamii, učíme se tolerovat polyamorii. Pokud nejde o útisk či znásilnění. Sexuální vztahy už dávno nejsou vázány na mužskou nadřazenost, souhlas kněží či státu, mnohdy v sobě mají obsažen i homosexuální aspekt.

Mimochodem, už víme, že v populaci je víc než 4 % homosexuálů, která odhadovali statistici. Ve své knize z roku 1948 Sexual Behavior in Human Male profesor Alfred C. Kinsey šokoval tehdejší svět oznámením, že 13 % mužů a 7 % žen bylo „téměř výhradně“ homosexuálních přinejmenším tři roky mezi věky 16 a 55 let. Když publikoval svou studii o ženách v roce 1953, Kinsey odhadoval, že 20 % žen mělo nějakou zkušenost se stejnopohlavním sexem a ten u 13 % vedl k orgasmu. U nesezdaných žen mezi 20 a 35 lety tvrdil, že nějaký homosexuální zážitek mělo nejméně 11–20 %. David Spiegelhalter v práci nazvané Sex By Numbers tvrdí nyní, že u žen ve věku od 16 do 44 let podíl žen, které uvedly, že měly zkušenost se stejnopohlavním sexem, za posledních 20 let dramaticky vzrostl: ze 4 % v roce 1990 na 10 % v roce 2000 a na 16 % v roce 2010. A v roce 2010 uvedlo asi 8 % mužů ve věku 16 až 44 let, že mají zkušenosti se stejnopohlavním sexem.

Myslím, že kalouskovci, lidovci i konzervativní komunisté by mohli být nadšení, kdyby měli tak velký elektorát jako homosexuálové. Jen naše právo kvůli jejich politicky sexuálním menšinám zaspalo minimálně sto let společenského vývoje. Terminologicky ulpělo v katolické monogamii počátku 20. století a etickém eklekticismu husákovské normalizace. Dávno impotentní soudcové v rozvodových síních stále žvaní o zodpovědnosti státu za mravní čistotu rodiny jako tatíček Masaryk, vzpomínají na písničku Kotvalda s Hložkem Holky z naší školky a pod talárem si ho honí. Tím ale dávno nepřinášejí spravedlnost.

A rodina už dávno není základ státu. Pilířem státu je osvobozená domácnost samostatného muže či ženy zbavená většiny otrockých povinností dík vlastnictví mixéru, mikrovlnky, ledničky, automatické pračky, sušičky, myčky nádobí a dodávkové služby nejbližšího
hypermarketu. Mající ústřední topení, splachovací WC a teplou vodu. Je-li v domácnosti se ženou muž, nebo jiná žena, je každému fuk stejně, jako jestli v domácnosti muže je druhý muž, či se tam střídají mladé slečny. Důležitý je dostatek bytů a ekonomická samostatnost mužů a žen. Plus společenský konsenzus o tom, že dítě nenosí čáp.


PÁMBU MÁ VŠECHNY RÁD

V Česku je 175 tisíc rodin, kde děti žijí jen s jedním rodičem. Počet mimomanželských dětí strmě stoupá. Téměř každé druhé dítě v EU se narodí mimo manželský svazek, v Česku je to 48,6 %. V Řecku je to pouhých 9,4 %… Nejvíce je to ve Francii, téměř 60 %. V socialistickém Československu roku 1960 to bylo pouhých 4,9 %. I dvě ženy dnes mohou vychovávat dítě, aniž je mohou sousedky udat u uličního výboru či tajné policie. Političtí katolíci si myslí, že teplouši jim musí být vděční, že už několik let mohou být registrovaně partnerští. Opravdový křesťan ale řekne, že pámbu nás má všechny rád a kdyby homosexuály nechtěl, nerodili by se. Klidně ať se vezmou, hlavně, když se mají rádi. Problém není, když není problém. Problém nastane, když se něco stane. Úraz, nemoc, smrt a pořádání dědictví. Nebo selhání partnera a potřeba rozvodu. Pak teprve se zjistí, že zákon na řadu věcí v rovnoprávnosti občanů zapomněl. A to je chyba.

Dejme každému, na co má dle ústavy právo, a nekoukejme přitom do cizích ložnic klíčovou dírkou.

ŠTĚPÁN KOTRBA
Narozen 1963, šťastně rozvedený levicový heterosexuál, žijící dlouhodobě se svou partnerkou v nikým neregistrovaném svazku.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno