Proč se dnešní kluci nežení

Muž usiluje o přímou vládu nad věcmi buď tím, že jim porozumí, nebo že je zvládne. Žena je vždy a všude odkázána pouze na vládu nepřímou, totiž prostřednictvím muže, jehož jediného ovládá přímo.

Arthur Schopenhauer

Sehnat ženicha pro (rozvedenou) padesátnici je asi tak pravděpodobné jako vyhrát v loterii. Dnes se odvážíme rozšířit tuto skepsi i na mladší ročníky – kde ovšem důvody pro strmě upadající míru sňatkovosti jsou odlišné. Statistikami, kterým stejně nikdo nechce věřit, unavovat nebudeme. Stačí se podívat kolem sebe – kolik párů žije jen tak jako (nezávazní) partneři, kolik mrňat má mámu a tátu odlišného jména, kolik jich nemá tátu žádného… Dříve si kluci brali holky, alespoň když přišly do jiného stavu. Dnes už ani to ne. Jaké jsou toho příčiny? Položme si především otázku, proč by dotyčný muž měl aktem sňatku dobrovolně pozbýt část svých svobod, když nemusí. Dříve k tomu byl nucen a) partnerkou – dám ti až po svatbě, b) morálkou a autoritou vlastních rodičů – když jsi holku zostudil, tak si ji vezmeš, nebo tě vyhodíme z domu, c) osobním pocitem povinnosti mladého muže poskytnout svému děvčeti záruky do budoucnosti. Za tuto šlechetnost byl náš ženich odměněn a) rodinou nevěsty – nesla náklady na svatbu a přidala věno a výbavu, b) společností – dala mu jistá práva a garance, že jeho investici (osobní svobody) nelze jen tak beze všeho zničit a přivést ve zmar (dalším okleštěním osobní svobody Damoklovým mečem domácího násilí a sexual harassmentu, porozvodovým odebráním dětí a majetku atd.).

Za časů Schopenhauera, a  ještě mnohem déle (pád sňatkovosti nastává v 90. letech minulého století), bylo (holkám) ještě hej. Chlapi se ženili jak na běžícím pásu. Na úřadech a v kostelích se čekalo na volné termíny. To ještě neexistovaly smečky právnických hyen živících se (na oženivších
se mužích) v  kauzách domácího násilí a rozvodových tahanicích o majetek ani kohorty zfeminizovaných sociálních pracovnic placených za hledání hnid na každém rodiči. To ještě neexistovala státní propaganda podněcující ke svobodnému mateřství ani útulky pro matky dezertérky. Tehdejší kluci na ženění neměli kolem sebe odrazující příklady kamarádů, kteří poté, co kvůli rodině změnili svůj styl života, omezili koníčky, přátele i  volný čas a finance vložili do budování hnízda, vrtochem ženy (a soudů) jedním šmahem o všechno přišli.

Autor

A hlavně – ve většině rodin ještě existovali (a měli silné slovo) otcové stejného příjmení jako jejich děti, kteří klukům sloužili za následováníhodný příklad. Manželství je oběť, již musíme podstoupit pro zdar příští generace. (To moudro nemám ze sebe, je od MUDr. Plzáka.) Každá oběť by ale měla být někým doceněna, přinejmenším ne shazována. Být dnes otcem rodiny je počin tak riskantní (a zfeminizovanou společností zneuznaný, a málem nechtěný), že obětovat se pro to může jedině blázen.

1 thought on “Proč se dnešní kluci nežení”

  1. Až se ve školství na všech úrovních objeví muži, pak dojde k tomu, že děti uvidí svět správně. Vždyť to začíná už v jeslích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *