Nadané médium

0

Odmaturovali jste za šestnáct a nevíte, kam se vrtnout? O Platónovi matně tušíte, že to asi bude nějakej úchyl z xchatu? Pudí vás to poznat názor retardovaného Emana na teorii superstrun? Gratulujeme! Jste nadané médium a článek je určen vám.

Už staří Řekové znali média. Nesmrtelná Sibylla dřepěla v jeskyni na trojnožce a zhluboka vdechovala zemní plyn. V devatenáctém století byla prozměnu v kurzu lebka, svíčka a hopsající stolek.

Moderní médium je jiné. Ve vlasech nenosí hady a na hrudi má foťák nebo brož. Ale výraz v očích má podobně nepříčetný, když recituje titulky běžící na čtečce a tváří se na kameru, jako by je vymyslelo.

Médium nemluví, ani nepíše, nýbrž informuje. Hovoříme-li tedy v souvislosti s nimi o svého druhu kanálu, jsme podstatě blíže, než by se zdálo. Aby si zpestřilo suchopárnou dřinu, šperkuje médium informace četnými exotickými termity. (Promiňte, na chvilku si odskočím, neboť moje osoba učinila rozhodnutí sacharizovat si tuto kávu o trošku víc… Ták, už jsem zpět…)

Za časů našich babiček psávalo se v jiném slohu. „Se strašlivým lomozem zřítila se z druhého patra až do parteru paní doktorka Placatá.“ Takhle nějak by to napsal Hašek. „Tato příhoda by jako zcela banální neupoutala pozornost našeho listu, kdyby dr. Placatá nebyla poslankyní za Valašsko, a ruka, jež ji zlovolně poslala na tuto riskantní a truchlivou cestu, nepatřila dr. Vondrovi, předsedovi záslužného a dobročinného spolku Vpřed.“

Má to větší šmrnc, viďte.

Za časů našich babiček se velmi dobře vědělo, kdo jsou novináři, i to, že je občas četníci musí vyvést z hospody, když se v opilosti servou o politiku. A znalo se taky žurnalisty, tyto akademicko-umělecké typy, co na stránkách svých listů porovnávali demokratické, humanitní ideály mladé republiky s každodenní praxí politickou.

Vědělo se, kdo jde s Hradem, a kdo táhne s komunisty. Maskované typy, šířící politickou nebo náboženskou propagandu pod vlajkami různých institutů podivných jmen, se téměř nevyskytovaly. Ta léta však nevzkřísíme, ni kdybychom měli eur milion.

Moderní médium je mnohem zákeřnější než nějaký demagog. Jeho technokratický sloh, kánon dvou vět a jedné citace, názoru a protinázoru, probouzí totiž zdání objektivity, třebaže ta se ve Vesmíru nevyskytuje, stejně jako se v něm nevyskytuje kružnice a spravedlnost.

Profesionály, usilující o jakousi mírnou objektivitu v mezích zvyklostí, najdeme – a to především v tzv. veřejnoprávních médiích. Ale veřejnoprávní média jsou především úřady. A cílem činnosti každého úřadu je zůstat zachován a dále se rozrůstat. Tomuto procesu však může vláda v součinnosti s parlamentem nastavit nohu, kdykoliv se jí zamane, a úřad (zde rozhlas, nebo televizi) prostě zrušit.

Máme tedy média státní a soukromá. Úkolem prvních je nepoštvat si politickou garnituru. Cílem druhých je vydělat vobrovskej balík peněz. Ale skutečný balík peněz nelze vydělat a udržet bez součinnosti s politickou mocí. Náš prostor pro objektivitu se vytratil dříve, než jsme se vydali na marné hledání Spravedlivého, objektivního člověka.

Pročež není třeba váhat. Charakter nepotřebujete, naopak, a znalosti taky ne, protože obsah vašich sdělení vám bude shůry diktovat Vyšší Moc. Máte-li baziliščí oko a hadí jazyk, jděte do toho a staňte se médiem. Poslední ingredience do lektvaru, a sice velké zvíře, které pustí chlup, k vám přiskotačí sama. A jelikož i mezi médii jsou esa a nuly (a tím druhým se stát nechcete), poradím vám příští týden, jak avansovat na proroka.

Filip Libero Sklenář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno