Ladislav Jakl: Prospěl nám odchod z rakouského mocnářství i z RVHP, pomůže nám i czexit

Odejít nebo neodejít: toť otázka …

Ladislav Jakl

Proti otevřenému prosazování našeho odchodu z Evropské unie (osobně mi libozvučneji zní czechout než czexit) bývají často i ti nejradikálnější kritici bruselské unifikace a centralizace. Jako dva hlavní argumenty uvádějí, že je takový krok za prvé vnitropoliticky neprosaditelný, za druhé prakticky neproveditelný. Mezi českou veřejností ale není zastoupen jen názor „mírného pokroku v mezích zákona“, jakési opatrné „konstruktivní kritiky“ a hudrování proti nejbizarnějším, ale často velmi nepodstatným bruselským regulacím. Jsem si jist, že mezi lidmi je (byť zatím ne příliš silně) zastoupen i ten názor, že EU je nereformovatelná a že jedinou cestou ke svobodě je odchod.

Pokud tito lidé nenaleznou na politickém hřišti nikoho, kdo by jejich názory zastupoval, hlásal a prosazoval, budou se cítit zrazeni. A zrazený člověk se často moc racionálně nechová. Vůbec není pravda, že by zastávání pozice odchodu z EU potenciální voliče vystrašilo. Možná některé, možná dočasně. Ale ti ostatní při každé nové srážce s dopady bruselské tuposti v každodenním životě nebudou muset jen nadávat, ale budou vědět o možnosti, jak přispět k vyřešení svých strastí. Podporou toho, kdo jejich pocity sdílí a přesně zná jejich příčinu. A že je odchod neproveditelný? Jsme strašeni přešlapováním kolem brexitu. Ale jeho příčinou není obtížnost provedení, nýbrž jeho bojkot dosavadní britskou politickou reprezentací. Ta přišla k brexitu jak slepý k houslím, byl jí vnucen veřejností, sama ho ale odmítala a prosazovala ho jen naoko.

Bylo ale přece jasné, že Brusel nedopustí, aby brexitová dohoda byla výhodná, i kdyby kvůli ní měli krvácet zůstávající členové. Cílem bruselských vyjednavačů bylo vnutit Británii dohodu za každou cenu špatnou (klidně i oboustranně). Proto bylo už před třemi lety jasné, že nemá smysl se o žádnou dohodu pokoušet, že je třeba odejít okamžitě a bez ní. Dnes by Britové už žili bez eurochomoutu a se systémem nových smluv, který by si podnikatelské i jiné subjekty vynutily samy, zdola, vzájemně výhodněji a rychleji. Snad se jim to nyní na druhý pokus podaří. Pokud bychom touto cestou šli my, ukázalo by se, že by se svět nezbořil. A ještě něco.

Eurofanatici nám často připomínají, že nežijeme ve vzduchoprázdnu, že je náš eurosvět propojen. No právě. Proto jakékoli principiální a rozhodné politické kroky proti bruselské centralizaci budou vzájemně rezonovat napříč všemi členskými zeměmi, a tím se posilovat. A třeba odejdeme nakonec všichni najednou. Ani nebude toho, kdo by zhasínal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *