EDITORIAL: Odchod Karla Gotta jako lakmusový papírek společnosti

0

S Karlem Gottem jsem strávila jedno podzimní odpoledne, když jsem ho před pár lety požádala o rozhovor. Nespěchal. Odpovídal trpělivě na všechny otázky, ale bylo znát, že jej některé těší více. Padla tehdy banka Lehman Brothers a Karel rád rozvíjel souvislosti a konotace světového vývoje. Přerušení svých úvah v podobě proseb o autogram bral jako samozřejmost a vždy se zeptal, jaké věnování má dotyčnému napsat. Objednal mi créme brulée a znovu se rozhovořil o dějinách.

Osobní vzpomínka na způsob, jakým jednal s lidmi, ostře kontrastuje s některými reakcemi po jeho smrti. Zlehčovala se jeho hudba, které se prodalo 50 milionů nosičů, což je ve srovnání například s 10 miliony Toma Jonese poměrně dost. A pak tu byl podpis Anticharty, kdy nabitém sále seděli třeba i Jan Werich nebo Zdeněk Svěrák. Karlu Gottovi část kritiků vyčítala spolupráci se socialistickým režimem. Ano, i tak to lze vidět.

Zlozvyk průměrnosti, totiž na všem najít vadu, se nevyhýbá žádné lidské společnosti. I u nás je dost lidí, pro které byl úspěšný umělec a člověk, který pomáhal ostatním jen tak mimochodem, trnem v oku. Mají to těžké. Otravuje je tu žít s ostatními Čechy. Vyčítají jim odlišné názory, než jsou ty jejich, zálibu v písních Karla Gotta a ponožky v sandálech. Dost často se za svojí zemi stydí, potažmo za její politické představitele, a vědí dobře, že za západními humny je tráva zelenější. Oni však, naneštěstí, musí žít zde, ve středu Evropy, kde si západ podává ruce s východem, a kde byl po šest desetiletí pěveckou ikonou člověk, kterého měl národ rád.

Byla jsem zaskočená plivanci těch, co se zaštitují pravdou a láskou a své názory na svobodné volby chodí demonstrovat na Letnou. Pro ty byl Karel Gott kolaborant se socialistickým zřízením, který selhal tím, že neopustil svou vlast, pro druhé, a těch je zaplať pánbůh víc, člověk s otevřeným srdcem.

Lucie Jandová, šéfredaktorka NEKOREKTNI.eu

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno