Dobrý rok to tenkrát byl…

0

Několikrát jsem se setkal nejen s Karlem Gottem, ale i s šéfem jeho kapely Láďou Štaidlem a s Felixem Slováčkem. Autorem fotografií byl náš redakční fotograf Hynek Altman – skvělý chlap, na kterého rád dodnes vzpomínám.

Setkání s Karlem Gottem proběhlo v roce 1985 na „našem“ hraničním přechodu v Rozvadově. Bylo to v prosinci, a předcházel mu můj nápad (tehdy jsem pracoval jako zástupce šéfredaktora okresního týdeníku Tachovská Jiskra) – mile překvapit naše čtenáře na Tachovsku a udělat do vánočního vydání týdeníku velký rozhovor s Karlem Gottem. Jenomže já, okresní redaktůrek, a on už tehdy hvězda závratných výšin, uznávaná po celé Evropě. Jak na to, abychom se sešli? Šel jsem na to od lesa. Pomohli mi rozvadovští celníci, kteří se s Karlem Gottem i Láďou Štaidlem dobře znali. Tehdy totiž ani umělci neměli moc možností jet z Prahy do Německa jinudy, nežli přes Rozvadov, takže s celníky a „pasováky“ vycházeli velmi dobře. Celníci mne nakontaktovali nejprve na Láďu Štaidla. S ním jsme si postupně vzájemně padli do oka, a tak jsme si často telefonovali a snad ještě častěji dopisovali. Tuto korespondenci střežím jako oko v hlavě.

Pracovně to znamenalo, že ještě před Vánocemi 1985 vyšel v Tachovské Jiskře rozhovor s Láďou Štaidlem, který se cestou z Německa zastavil u mne v redakci. Na to haló, jaké pak způsobil, když jsme zašli do Grill-baru v horní části tachovského náměstí na oběd, vzpomínám dodnes. Tehdy jsem mimo jiné měl poprvé i tu čest, vychutnat si spolu s manželkou Karlův vánoční koncert v pražské Sportovní hale přímo z první řady a setkání v zákulisí, díky tomu, že na mě se dvěma „VIP volňásky“ myslel Láďa Štaidl. A byl to také Láďa Štaidl, který nakonec domluvil s Karlem Gottem rozhovor pro Tachovskou Jiskru a zavolal mi, kdy pojedou do Německa, a kdy se také setkáme, a to přímo na starém hraničním přechodu v Rozvadově, v salonku tamního Snacku.

Poprvé jsem tak měl možnost stanout po boku takové osobnosti, jakou Karel Gott byl a ve vzpomínce navždy zůstane. Z rozhovoru jsem měl obavy a velkou trému, aby se mým otázkám třeba nevysmál, ale to vše se pak rázem rozplynulo, protože Karel Gott byl nejen vstřícný a vnímavý, ale především úplně normální a skromný. Náš dlouhý rozhovor jsme přerušili a šli jsme si koupit i něco na zub. Karel Gott se tehdy se mnou zdržel přes dvě hodiny, ale nevadilo mu to. Marné bylo nervózní poposedávání Ládi Štaidla i Felixe Slováčka. Prostě jsme si s Karlem povídali… Vánoce v roce 1985 měli čtenáři Tachovské jiskry pestřejší o sáhodlouhý rozhovor, který jsem tehdy nazval „Byl to dobrý rok,“ protože asi nejlépe vystihoval to, o čem jsme spolu hovořili.

A dobrý rok to pro něj doopravdy byl. Karel Gott získal svého symbolického dvacátého Zlatého slavíka; Zlatou deskou byl oceněn komerční úspěch alba Muzika (prodalo se ho přes 200 000 kusů – žádná další Gottova deska již takový úspěch neměla). Neméně úspěšný byl i singl Zvonky štěstí s Darinkou Rolincovou, první místo získal v nové anketě televizní zábavy Televizní rolnička.

Za dvacetiletou spolupráci s německým vydavatelstvím Polydor získal ocenění Zlatá jehla, velmi úspěšná byla televizní show „Karel, Hitsund Carneval,“ která se vysílala v Německu, Rakousku a Švýcarsku. V té době zpěvák podnikl tříměsíční turné po Německu, které zahrnovalo 55 koncertů, dále pak několik koncertů v Polsku, vystoupení v Moskvě či Cannes a několikrát doma vyprodal i Sportovní halu v Praze. V roce 1985 také Karel Gott získal titul národního umělce, jako jediný z oblasti populární hudby.

Náš rozhovor jsem mu samozřejmě poslal ve formě několika výtisků Tachovské jiskry. Asi po týdnu mi Karel Gott zatelefonoval a řekl, že se mu rozhovor v novinách moc líbil a poděkoval mi. Jaké pak bylo moje překvapení, když jeho nová deska, která vyšla někdy zjara roku 1986, nesla název „To vám byl dobrý rok.“ A Láďa Štaidl mi potom s úsměvem řekl: „Vidíš, jak i obyčejný redaktor okresních novin ze západního pohraničí může ovlivnit i název alba jednoho zpěváčka naší pop-music…“

Pane Karle Gotte, milý Mistře, také já s Vámi navždy zůstanu ve svých vzpomínkách…

Jiří Fejt

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno