Dnešní svět coby projev ztráty pravého lidského dědictví

Dnešní člověk alespoň průměrné inteligence se neustále diví nad neuvěřitelně suverénní, až drzou schopností převrácenosti, v myšlení a v interpretaci dějů mnohých současníků, která dokáže z evidentního agresora vytvořit oběť útoku, z provokatéra války obránce míru nebo třeba i z vodníka, topícího lidské duše, největšího přítele člověka.

JAN KOZÁK °

Řada posluchačů a čtenářů dnešních zpráv se přitom bez znalosti dějin náboženství a filozofie mylně domnívá, že toto převrácené myšlení je pouze produktem jakési novodobé „vzpoury deviantů“ či přátel vojenských „jestřábů“, kteří chtějí celý svět podřídit svým zájmům a zájmům nadnárodní finanční lobby.

Coby znalec dávné myšlenkové a náboženské tradice, především Indoevropanů, musím takové čtenáře a posluchače vyvést z omylu. Toto převrácené myšlení není vůbec nahodilé a pouze „moderní“, ale má svůj stálý a poznatelný charakter, který je třeba studovat, pochopit a brát velmi vážně!

ZRCADLOVÁ PŘEVRÁCENOST

Tato věčná síla Temnoty nevědění a z ní pocházejícího zrcadlového převracení skutečnosti totiž byla přítomna v lidském myšlení od nepaměti, a je dokonce možné tvrdit, že právě díky ní se jako reakce vždy v historii rozvinulo či znovuzrodilo zdravé lidské myšlení, protože poznalo – a mnohokrát také zažilo – zkázonosný vliv této perverzity.

Není proto třeba si zoufat a přičítat toto myšlení momentálnímu „úpadku světa“.

Tato spodní síla Nevědění a převrácenosti vždy byla a je důležitým odrazovým můstkem, ze kterého jako pokaždé v minulosti jako z hnojiva pro růst kulturních rostlin přichází věk probuzení.

Je proto možné volat spolu s řeckým filozofem Tháletem: „Jen se dál obohacujte, Miléťané, aby se ještě více vyjevila vaše zlá podstata!“

VĚČNÝ BOJ SVĚTLA A TMY

Dávný indický zřec Kapila, legendární autor první systematické filozofie světa, zvané „Sámkhya“, viděl právě proto svět jako neustálé střetávání věčné síly Světla poznání se stejně věčnou Temnotou nevědění. Věčná kvalita Světla poznání – věčně jsoucí dokonalý a duchovně chápaný „Člověk“ – Puruša – se podle něj dočasně jednou svou částí směšuje
se spodní silou Temnoty nevědění coby základním zdrojem slepecké a krátkozraké činnosti. Tento dynamický a stále se pohybující slepenec dvou zásadně odlišných sil viděl jako náš hmotný svět, který je tu právě proto, aby se v člověku probudilo poznání a pevné přesvědčení, že je jiný než ta Temnota – a tak se mu vyjevovala důležitá Hranice!

Tato dávná lidská tradice moudrosti o věčně existujícím světě Ducha (tj. Poznání) a stejně věčném světě Temnoty vynesla člověka nad říši zvířat, protože měla jasnou představu, co je síla zkázy, a také myšlenkovou školu, jak je možné se proti této spodní síle bránit. Pěstovala a učila, jak chránit
„vnitřního Člověka“, rodícího se (vykřesávaného) uprostřed svárlivé duality. Jde o sebevědomou vnitřní sílu Světla poznání, inteligence a úcty k pravdě, spojenou s touhou po vnitřní samostatnosti a nezávislosti – s pravou svobodou.

KULT PRAVDOLŽI

V dávném Manuově zákoníku, který byl po tisíciletí základem indoevropské ho společenského řádu, je tato touha po svobodě vyjádřena zcela lakonicky: „Jak v krátkosti rozlišit štěstí a neštěstí? Všude tam, kde není člověk svým vlastním pánem, vládne utrpení, a  kde potom je vlastním pánem, štěstí.“ Kult věčně jsoucího duchovního Člověka s  jeho kvalitami, především s  úctou k  pravdě a k čistotě coby základnímu projevu úplnosti, „stoprocentnosti“, dokončenosti, bez které život mizí jako voda z děravé naběračky, byl po tisíciletí onou „spásnou lodí“, jež zachraňovala lidskou společnost před tolik obávanou „potopou“.

Tou ale nebyla míněna potopa fyzická, jak se domnívají dnešní materialisté, nýbrž právě nadvláda polovičatosti, neúplnosti, mísící vždy čistotu s  nečistotou, pravdu se lží, skutečnost s fikcí atd., s podobným výsledkem, jako je mísení ohně s  vodou. Kult „pravdolži“, nečisté směsky coby domnělé lidské chytrosti, smíchává ušlechtilost a  dobrotu s  nízkostí a  zlým úmyslem podobně jako nedovzdělaný doktor, který nezná existenci čtyř krevních skupin, a dává pacientovi jejich mísením nebo zaměňováním smrtonosnou infuzi.

SVĚT BEZ HRANIC?

Součástí této dávné a životadárné tradice kultu úplnosti a holistického pohledu na svět bylo proto vědomí nezbytného řádu, který dokáže chránit věčné kvality Člověka a stanovovat Hranici. Nevědomost však vždy snila a sní o „světě bez hranic“, „světě nekonečných možností“ bez jakýchkoli omezení, který přirozeně ústí do nenávisti a odporu vůči jakékoli hranici, ať je stanovena kdekoli. Současná „migrační vlna“ a  neschopnost Evropy ji zastavit jsou proto jen nejzjevnějším projevem této omylné nenávisti k nutné a životadárné existenci Hranice, která zuří coby základ myšlení v celé dnešní společnosti.

Co jiného je např. prosazovaná inkluze ve vzdělávání, rozpad rodin, odpor vůči vlastenectví a podpora globalizace, útok na hranici mezi mužem a ženou či odmítání přirozené existence lidských ras než právě „myšlenkový Schengen“, tj.  odmítání přirozených hranic a  jejich důležité role při rozlišování kvalit a  rozmanitosti kultur?

Hranice, ať už ji stanovíme kdekoli a jakkoli, je pro spodní „sílu vod“, která likviduje (latinsky doslova „ztekuťuje“) jakoukoli formu a  kvalitu, vždy „diktátorská“ a „absolutistická“ prostě proto, že vůbec je.

SPODNÍ SÍLA NEVĚDĚNÍ

Mýty všech starých kultur však vyprávějí příběh, který je právě proto oblíbený a tradovaný, že je pravdivý a věčný. Popisují boj lidského hrdiny – v  indické Védě nazývaného Indra, v perské Avestě Verethraghna, v Mezopotámii Marduk, v  Egyptě Hóros, v  Evropě svatý Jiří – Georgios, který bojuje a brání tuto Hranici, bojuje o její existenci, bez které by nebylo života. Jeho věčným protivníkem je právě ta spodní „síla vod“, síla „potopy z  Nevědomosti“, reprezentovaná vždy nějakým trojhlavým drakem či hadem, který se snaží svým vodním či podvodním způsobem myšlení ovládnout lidskou společnost tak, aby mu sloužila.

Výše zmíněného spasitele velebili i  prvotní křesťané – gnostici – slovem papa (od řeckého papein – „zastavit“) a vzývali ho: „Přijď a zastav běs světa, zastav stále se šířící světský pozitivismus a pouze vegetativní světské myšlení!“

PROŽÍVÁME STEJNÉ OBDOBÍ JAKO ŘÍM

Dnešní svět je právě ve stejném období jako upadající Řím v antice. Spodní síla Nevědomosti neuznává žádné hranice a  zotročuje si jednu lidskou kulturu za druhou. A ten, kdo se „neintegruje“, myslí jinak a chce si uchovat svou kulturu, má být umlčen, zahnán do lesů a pustin nebo zoologických zahrad stejně jako divoká zvěř. Jeden příklad za všechny: slovo kacíř, německy Ketzer, pochází z řeckého katharos, „ten čistý“ – a právě ten musí být v  rámci pěstování kultury „pravdolži“ vyhuben nebo poslán do plamenů. Jestliže se chceme této „síle vod“ ubránit, musíme především pochopit omyl a lest, kterou se tento vodní Had řídí.

Jeho hlavní silou, která kontroluje lidské myšlení, je především hlásané lživé slovo, cynické pohrdání pravdou a jeho sobectvím řízená dezinterpretace skutečnosti. Nové archeologické nálezy starých náboženských textů, především v Nag Hammádí a  v  Kumránu, a  pokročilé překlady textů buddhistických a bráhmanských odhalují, že celá západní společnost byla založena a rozvinula se do dnešní podoby na základě omylného chápání oběti v již upadlém chtonickém (podsvětním – pozn. red.) a  krvavém smyslu.

KRVAVÁ OBĚŤ A SÍLA ČLOVĚKA

Proto se jako metoda uplatňuje oběť krvavého beránka, jež se proměňuje např. v přepadenou americkou loď v Tonkinském zálivu, pomocí které se rozpoutala vietnamská válka, nebo např. v  „zabitého studenta Šmída“ při studentské demonstraci na Národní třídě v  Praze v roce 1989, v postřílené demonstranty na ukrajinském Majdanu, v  napadené mrakodrapy se spoustou obětí v  New Yorku v roce 2001, v nastrčené „albánské oběti“ při rozbíjení Jugoslávie, v otráveného agenta Skripala v  Anglii či v sestřelené malajské letadlo nad Ukrajinou atd. atd.

Je přímo neuvěřitelné poslouchat v diskusi všechny ty, kdo jsou lapeni silou Lži – od prostých neinformovaných lidí až po několikanásobné doktory, ředitele podniků či diplomaty – jak opakují buď za peníze, nebo bez schopnosti rozlišovat pravdu od lži, to, co je jim jako „pravda“ podstrkováno. Je jich tolik, až se myslícímu člověku rozbřeskne v hlavě, probudí se – a spatří to, co měl vědět prostřednictvím udržování pravé tradice lidského poznání od počátku: svět a člověk jsou ve své podstatě opaky, a chránit hodnoty člověka proti světu a jeho silám je proto nejvyšší cíl lidské existence.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *