Kotrba odpovídá na článek o přítomnosti EU v našich životech

0

Autor Tomáš Břicháček psal o denních omezeních, které mnozí cítí kvůli pravidlům Evropské unie (Jeden den pana Nováka). Známý a slavný kontroverzní komentátor-analytik Štěpán Kotrba odpověděl svou obvyklou ostrostí…

Den pana Nováka,
ve kterém mi ukradli Evropskou unii

ŠTĚPÁN KOTRBA

Na Evropské unii lze kritizovat mnohé. Někdy právem, jindy ne. Funguje jako vymalovaný čert na klášterní zdi. Pokaždé to zabere .


Je dobré názorně ukázat všudypřítomnost EU v našich každodenních životech, protože v ní žijeme. To my jsme Evropská unie. Ale co kdybychom nebyli? Svobodní by se měli dobře. Mnozí šmejdi by zde pořád měli pré. Viktor Kožený by zakládal už třetí investiční fond – tentokrát ne harvardský, ale cambridgeský. Starobylé východoanglické univerzitní město už tisíc let nemá ochrannou známku, nikoho v Británii ještě nenapadlo pajcovat ani název slavné univerzity (Cambridge Business School s.r.o. která se ještě nedávno jmenovala Silar Trade, je soukromá distanční škola pofidérních manažerských titulů, podnikatelský projekt Mgr. Dity Jirovské, kde ředitelkou je Ing. Bc. Vlasta Váchová a má sídlo v Praze, V Jámě 1, nikoliv v Cambridge. A naopak Cambridge University Press se sídlem U Krčské vodárny 10 je kupodivu skutečně pobočkou Cambridge University Press, která zahájila svou tiskařskou činnost roku 1534 v Cambridge). Ochranná známka anglické univerzity se nevztahuje na investiční fondy, což je informace, na které se dá zbohatnout ještě tolikrát… Lidi jsou blbí a chtějí být světově vzdělaní. A vzhledem k tomu, že na investici máte plné kapitalistické právo i prodělat, není důvod nazývat Koženého zlodějem či tunelářem… Pan Komanický by dlužil komerční bance Ivana Kočárníka další miliardu a stále by “podnikal”…

Pan Novák vstane, otevře okno a nadechne se , aby se vzápětí rozkašlal. Směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší (č. 2008/50/ES) neplatí, zato platí svoboda podnikání v chemickém průmyslu. A dokažte vzduchu, že smrdí. Neplatí ani směrnice o jakosti vody určené k lidské spotřebě (č. 98/83/ ES) a tak když otočí pákou vodovodní baterie, setká se s břečkou, kterou požívat lze pouze po převaření se špetičkou chlornanu sodného či monochloraminu a přefiltrování. A tak bych, stejně jako autor Tomáš Břicháček, mohl s panem Novákem pokračovat celý den.

Klausovský klaun Břicháček ve snaze kritizovat EU vyjmenoval snad všechny důvody, proč v Evropské unii být a být zde stále pokorným žákem. Technické normy s mezinárodní účinností jsou jednou z podmínek pružného mezinárodního obchodu. Jedním z cílů Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů se před více než padesáti lety stalo vypracování norem jakosti pro mezinárodní obchod čerstvým ovocem a zeleninou v rámci Evropy a pro dovoz do Evropy. Československo přistoupilo k této normě v roce 1961. Když někteří velebili svobodu a kapitalismus, neuměli si vážit československých socialistických technických norem (ČSN), které jsme měli závazné a jedny z nejpřísnějších na světě. Od roku 1983 jsme měli i normu na kvalitu banánů – v soustavě ČSN 46 3000 a 24 skupinových předmětových norem, které stanovily požadavky kvality na 92 botanických druhů. A protože banánů byl stejně jako valut nedostatek a komunistů bylo už dost, zacinkali jsme si klíči (předesílám alibisticky, že já jsem necinkal) a v tu ránu bylo vše obráceně. Banánů a kapitalistů bez kapitálu byl přebytek, komunistů a jejich hloupých zákonů nedostatek. Do roku 1992 byly tyto normy závazné. S kapitalismem v té nejdivočejší podobě jsme se seznámili. Rukulíbám, paní podnikatelová. Ti, kteří dodržovali pravidla a zákony, nezbohatli. Pak přišla Evropská unie (čti ten slastný Západ) a s ní i konec kapitalismu bez hranic, pokračování regulace jakosti nejen banánů a okurek. Snahou nařízení 2257/94 a 1677/88 bylo zajistit, aby byly na trh dodávány banány a okurky vyhovující jakosti a definovat kritéria pro “výběr”, “1. jakost” a “2. jakost” banánů či okurek určených k dodání v čerstvém stavu spotřebiteli. Čili odlišit rozdílnou kvalitu banánů s tím, že v nižších kategoriích (za menší peníze) byly povolené vady tvaru (i toho zakřivení) či povrchové vady. Odlišně od nařízení (ES) č. 2200/96, které zakazuje prodávat shnilé ovoce jako čerstvé. V září 1998 v Bruselu měla EU celkem 33 normy jakosti (včetně banánů). Pod tlakem euroskeptických mediálních posměváčků Evropská komise v roce 2008 nařízením č. 1221/2008 (ES) banánovou legislativu zrušila. Je to dobře, nebo špatně? V Česku do léta 2015 platila norma pro banány ČSN 46 3061. Byla zrušena bez náhrady.

Jděte se podívat do Alberta, jak to vypadá, když normy kvality neexistují, nejsou závazné či si je určují samy řetězce. Samí podnikatelé. Fresh. Myslíte, že do chvíle, než je banán úplně shnilý, jej přestěhují do levnější kategorie? Tak se řeší krize z nadprodukce. V ceně dobrého zaplatíte i to shnilé.

Jako spotřebitel většinu evropských norem pro jakost, kvalitu a bezpečnost vítám. Vím, že se nemusím bát vstoupit do tržnice či do výtahu, vím, že mnoho věcí mohu považovat za samozřejmost a nemusím léčit infekci Helicobacter pylori či Escherichia coli zaříkáváním. V poslední době se ale začínám bát zlodějů a tvrdím, že Evropskou unii nám, lidem, ukradli. Ukradly ji globální korporace a globalistické politické zájmové skupiny, mající plnou hubu demokracie jen proto, aby uhájily nehájitelný monopol na ropu, plyn či jiné suroviny. Vhánějí občany Evropy proti jejich vlastním zájmům do mezinárodně konfliktních až válečných situací, zneužívajíce loajality většiny politických stran zemí EU k projektu unie a obavy ze samostatné obrany každé země zvlášť. Byla to EU, která provokovala “demokracii” na Ukrajině s postmajdanovým výsledkem občanské války, ožebračenou zemí a fašisty v ukrajinské vládě. Teď se EU pouští do demokracie v Bělorusku. Byly to státy EU, které rozbombardovaly Libyi a podporují tam namísto mrtvého Kaddáfího s autoritou loutkovou vládu “demokratických” islamistů. V EU už se na rozdíl od doby, kdy jsem i já do ní vstupoval, nediskutuje, aby se našla “jednota v různosti”, ale diktuje vahou silnějších a bohatších. Německa a Francie. Obě země přitom stojí jak obr na hliněných nohou – Francií otřásají žluté vesty, Německem dieselgate a DBankgate. Nejhůř vůči jejich diktátu v poslední době dopadlo Řecko. Divíte se, že nechceme euro?


Unie už nepomáhá tam, kde je to potřeba, ale pro různé bláznivé zájmové nátlakové skupiny buduje cyklostezky či záchody pro třetí pohlaví namísto čističek odpadu či kvalitních živičných povrchů silnic na venkově. Nepomáhá malým zemědělcům, ale velkým zemědělským korporacím v neekologické, zato nákladově efektivní exploataci půdy, vylidňování a rabování venkova. V Česku přestává mít smysl podnikat v zemědělství a už vůbec nemá smysl mít statek pod 3000 ha. Řekněte, kdo z vás ho má? V roce 1990 měla prosperující zemědělská družstva 61,4 % půdy, stát 33,4%. Zemědělství tehdy zaměstnávalo více než 500 tisíc lidí. Venkov byl bohatý, probíhala modernizace infrastruktury. Země byla z 80% potravinově soběstačná.

Společná zemědělská politika EU měla původní cíl: zajištění potravinové soběstačnosti a společný evropský trh s potravinami. V 80. letech začal počátek nadprodukce a dnes zbytky zemědělství zachraňuje výroba biopaliv (MEŘO) a oleje. Maso hovězí i vepřové – nekalá zahraniční konkurence zneužívající dotace, pokles domácího stavu prasat mezi roky 2000 a 2010 o 45 %, pokles domácí spotřeby, růst ceny. Brambory, – pokles produkčních ploch, cukrová řepa – kvóty a likvidace většiny cukrovarů. Výsledek programů EU? Odchod lidí do měst, chátrání venkova. EU nepomáhá ani malým živnostníkům, ale zatěžuje i jejich podnikání nesmyslnou byrokracií.

Věděl bych o sto důvodech, proč z EU odejít. Ale ani jeden jsem si v Břicháčkově textu nepřečetl. Právník ministerstva spravedlnosti, který se dobře živí zastupováním ČR v pracovních skupinách Rady EU, tu hru se mnou nehraje poctivě.

Štěpán Kotrba je mediální a politický analytik, novinář, grafický designer.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno