J’Accuse

0

Byl jednou jeden člověk. Studoval vysokou školu, pracoval, miloval,
žil – a trpěl úzkostnou poruchou. Snažil se s ní pracovat a za většinou se mu to dařilo, kdo by ho potkal, rozhodně by nepoznal, že má nějaký problém. Občas kouřil marihuanu, která mu – narozdíl odvětšiny čistě rekreačních uživatelů – také skutečně pomáhala – v jeho případě překonat ve společnosti sociální fobii a generalizovanou úzkost.

V krizových situacích se ovšem úzkostné ladění jeho osobnosti projevilo, a před nedávnem taková krize přišla. Měl strach zůstat sámpřes noc v prázdném bytě, a tak se v doprovodu kamarádů odebral ve stavu, který pomalu gradoval do fóbické ataky, vydal pro pomoc do
Psychiatrické léčebny Bohnice. Chtěl být hospitalizován na “krizové intervenci” kde by pod dozorem a v bezpečném prostředí přečkal noc a nabral nové síly.

Na příjmu ovšem přiznal občasné kouření marihuany, a místo na krizovou intervenci se ocitl v izolaci na oddělení, nepříhodně nazvaném “detox”, tedy oddělení, kde se závislí uživatelé tvrdých drog zbavují abstinenčních příznaků.

Na “horním” detoxu, tedy v nejpřísnějším režimu, kde problémoví uživatelé začínají svou léčbu, je držen proti své vůli již týden, ačkoli již druhý den se cítil lépe a chtěl podepsat revers. Na to mu byl “vstup” změněn z dobrovolného na “nedobrovolný” – což znamenalo
konec svéprávnosti a možnosti rozhodovat o svém osudu a léčbě.

Na otázku proč, následovala odpověď, protože se doktorům nezdál k propuštění. Takže když se doktorům “nelíbíte”, na vašem vlastním hodnocení vašeho stavu VŮBEC nezáleží.

Když se snažil odmítnout vnucovanou léčbu a neuroleptika, jenom mu to
přineslo nálepku potížisty se všemi důsledky, když se v současnosti
jeho stav zhoršuje, “lékaři” reagují přidáváním dalších potenciálně
nebezpečných prášků a prodlužováním jeho izolace. Přísný režim takřka absolutní izolace, který má zajistit, aby se abstinující závislí nedostali k další dávce drogy, má na jeho
úzkostnou duši pochopitelně devastující účinky. Stejně tak destruktivní je i vliv spolupacientů, často dlouholetých a lidsky a sociálně disfunkčních závislých uživatelů heroinu a pervitinu, ale i nejistota ohledně jeho budoucnosti (už několikrát mu bylo slibováno a zase odmítnuto propuštění). Sestry i doktorky dokonce dehonestují
láskyplné povzbuzující dopisy od jeho přítelkyně, které jsou jeho jediným kontaktem se světem.

On sám tvrdé drogy přitom nikdy neužíval, natož aby někdy byl závislý, v době přijetí nebyl intoxikovaný, ani netrpěl abstinenčním syndromem, což jsou přitom podmínky pro přijetí na detox. Před časem – sám a bez pomoci – přestal kouřit cigarety, což byl jediný náznak závislosti v jeho životě. Nikdy se nepohyboval v subkultuře uživatelů tvrdých drog, nikdy předtím se nedostal do konfliktu se zákonem, nikdy nebyl z psychiatrických důvodů hospitalizován nebo zbaven svéprávnosti. V krevním testu se objevilo THC z marihuany a benzadiazepiny z léků proti úzkosti, které – předepsané od lékaře – vzal den před hospitalizací, když cítil, že se jeho úzkost stupňuje. Bohužel nepomohly, a navíc ho kvalifikovaly do pozice “feťáka”.

Vydal se do psychiatrické léčebny pro pomoc a místo toho se mu dostalo
další bolesti, traumat a zhoršení jeho stavu ve všech směrech. Jestliže do Bohnic přicházel se stoupající úzkostí, v současné době je ve stavu nastupující panické ataky, dezintegrace osobnosti a zoufalé beznaděje. A ačkoli rozhodně není prototyp sebevraha, miluje život a
těšil se, že si užije zimu na horách a snowboardu, v současné době má ty nejčernější myšlenky.

Žaluji! Žaluji, protože doktoři včetně psychiatrů, musejí respektovat důstojnost, osobu a přání svých pacientů v zájmu jejich zdraví a prospěchu. Žaluji, protože minimálně v tomto případě se děje naprostý opak, a pokračování tohoto postupu může vést jen k dalšímu zhoršení jeho stavu a možnému nevratnému poškození jeho duševního i fyzického zdraví. Žaluji, protože psychiatrie je znovu zneužívána způsobem připomínajícím její zneužití v dobách normalizačního bolševismu.

Žaluji, protože případ o kterém vím, není jediný svého druhu. Žaluji, aby si někdo všiml.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno