Když se James Bond potká s Medeou

0

LUCIE JANDOVÁ °

„Dnes je nekorektní už jen mít svůj vlastní názor,“ říká ústy Jamese Bonda Petr Fejk v bezmála dvouhodinové revui Bond/Medea bratří Cabanů, kterou uvádí pražské Studio DVA.

Antická Medea se v revui stává mediální magnátkou a vytváří vlastní verzi světa pomocí tzv. alternativních faktů. Do křížku se dostává nejen s manželem Iasonem, z něhož se vyklube islámský radikál, ale i se stárnoucím agentem 007. „Svým založením tíhnu být zdvořilým, empatickým člověkem. Ohledy na lidi kolem mě jsou přirozenou součástí mého běžného chování. Nemám problém ani s politickou korektností ve veřejném prostoru. Jako všechno se nesmí ani ta přehánět a dovádět ad absurdum,“ myslí si bývalý ředitel pražské zoo Petr Fejk, který si agenta, o jehož služby již není zájem, s chutí zahrál. Ke spolupráci
ho vyzval scénograf a režisér a také spoluautor inscenace Bond/Medea Šimon Caban. S ním i jeho bratrem Michalem si Fejk před třiceti lety zatančil v Baletní jednotce Křeč.


„On má s médii také své zkušenosti, a protože my dáme více na osobní dojem než na to, co kdo o někom napíše, řekli jsme si, že si to s celou tou rádoby korektností rádi rozdáme,“ vysvětluje svoji volbu Šimon Caban.


Podnětem ke scénáři byl podle něj nejen letitý slib věrným spolupracovníkům vytvořit z jednorázových vystoupení na zahajovacích ceremoniálech na festivalu v Karlových Varech velkou celovečerní show. Byl to také článek o britských ponorkách, které kotví ve skotském přístavu a značně zatěžují státní rozpočet. „V článku stálo, že britská vláda vážně uvažovala o jejich tajném vyřazení, aby rozpočtu ulevila. Zároveň chtěla mediálně udržovat zdání, že jsou v dobrém stavu, a že flotila bude dokonce posílena. Když jsem si tohle přečetl, dál to šlo samo. Ideální ‚bondovská‘ zápletka,“ podotýká Šimon Caban.


MŮŽETE MÍT ZAPNUTÉ MOBILY A MŮŽETE I KOUŘIT


Představení Bond/Medea bylo načrtnuto již před čtyřmi roky v Divadle Komedie, kde se však odehrálo pouze dvakrát. Nyní se vrací v novém, propracovanějším hávu a s novým obsazením. Lahůdkou jsou animace bratří Cabanů, které s velkým zaujetím provádějí vedle svých tanečních vystoupení a v reálném čase je promítají rovnou na plátno. Z angličáků se stávají limuzíny a z dětských modelů tanků a vrtulníků bojová technika. Divák může sledovat, jak se vytváří nová realita přímo před jeho očima. Před plátnem coby novodobý chór tančí cabanovské girls i boys a na vozíku se objeví i Madame M (Zuzana Stavná / Monika Absolonová). Na jevišti vzniklo také improvizované televizní studio, kde je starý svět, reprezentovaný Jamesem Bondem, postupně nahrazován světem ve stylu alkoekosugarfree. Prosazuje ho naivní, avšak zapálená aktivistka s květinami ve vlasech a s příznačným jménem Sun Shine (Petra Nesvačilová). Průvodcem představení se stal Jan Kraus, který také coby redaktor televizního zpravodajství usedá za stůl, odkud pronáší svá
moudra. Diváky hned na začátku hry vítá slovy: „Můžete mít zapnuté mobily, můžete i kouřit. Bože, jak já nenávidím tyhle zákazy! Celá naše kultura vyrostla na kafi, cigaretách a alkoholu. Jak chcete udělat atmosféru bez kouře?“


PLOŠNÉ ZÁKAZY SNÍMAJÍ Z LIDÍ ZODPOVĚDNOST


„Zákazy nemám rád principiálně,“ přiznává Šimon Caban. „Ne proto, že by mi něco nedovolovaly, ale že snímají ze mne, potažmo z celé společnosti, zodpovědnost za činy. Výchova, morálka, etika, vzdělání, a především ohleduplnost by měly být dostatečným garantem soužití. Zákazy vedou jen k tomu, že co není zakázáno, je povoleno. Toho, co není dobré, je a bude ještě spousta. Ale mělo by přece stačit vědomí, že to se nedělá.“
Umně propletené představení není jen pásmem lehkých vtipů (např. že se berlínského maratonu zúčastní skupina běženců), ale taky mnohovrstevnatým symbolem dnešní doby coby antické tragédie a frašky zároveň. Klade řadu otázek, například: Jakou dohodu může najít současná rozdělená společnost? Kde končí korektní a slušné chování? Hrozí nám názorová totalita? „Hrozí,“ domnívá se Šimon Caban. „Je na nás, zda to dopustíme. Regulace chování, bez ohledu na to, zda mezi čtyřma očima, nebo na veřejnosti, má být dána kulturou. Osobní, ale i té země, odkud kdo pochází, dále výchovou, vzděláním, taktem a ohleduplností. Znamená to také, že se věci mají nazývat pravým jménem. Měli bychom umět najít díky výše zmíněným schopnostem výrazy a formulace, které nejsou urážlivé, ale věcné, přesné a nezastírají fakta. A nepředstírat, že jsme všichni stejní.“


NA TÉTO SVOBODĚ BYCH NIC NEMĚNIL


Divadlo Studio DVA naplánovalo pro diváky až do května vždy pouhé dvě reprízy Bonda/Medey měsíčně. Bývají vyprodané. James Bond Petra Fejka se sice tváří koženě, ale na charismatu mu to neubírá.


„Stát před lidmi mi nedělá problém,“ tvrdí a dodává, že nehraje v pravém slova smyslu,
ale bez emocí a dramatických scén spíš ztělesňuje symbol. Téma politické korektnosti považuje i on za důležité.


„Přestat hrát ze dne na den Michaela Jacksona za to, co o něm všichni léta věděli, je pokrytectví. Podobně jako pokud se nesmí veřejně říct, že na Mostecku je vysoká romská kriminalita. Úplný nonsens je, když se politická korektnost vyžaduje i od divadla nebo jiných uměleckých žánrů. Ty by totiž měly být z podstaty založeny na pravdě. Měly by lidem otevírat oči, nikoli je zavírat, protože se to zrovna nehodí. Pokud nechodíte do divadla jenom proto, abyste se posté smáli tomu, jak někdo uklouzne na slupce od banánu, pak je nekorektnost jednou z cest, jak tam něco silného prožít nebo se dozvědět. O světě i o sobě samém,“ myslí si Petr Fejk, který je původní profesí učitel.


„Hlavní smysl své práce jsem viděl v tom, nevychovávat stádo, ale osobnosti. Vzdělané, svobodné, samostatné, které se nebudou bát říkat svůj názor. I když nebude většinový. Že si něco myslí většina, ještě neznamená, že je to pravda.“


S tím souhlasí i Šimon Caban:
„Každému se líbí něco jiného. Na něčem se lidé shodnou, ale na většině ne. Přesto jsou hlediště divadel pro stovky různých diváků plná a na konci společně tleskají. Nebo pískají, dupají. Nebo odcházejí před koncem. Někdo nenápadně, aby nerušil. Někdo demonstrativně, aby těm, co zůstávají, ukázal, že z něho si nikdo srandu dělat nebude. A tak to má být. A nic bych na této svobodě neměnil.“

LUCIE JANDOVÁ

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno